Letecké muzeum Buenos Aires


Pracovní „radosti“ mě občas zavanou do hodně exotických zemí a protože mě pořád zajímají víc letadla než lodě, dávám si za „povinnost“ navštěvovat letecká muzea. I když už jsem v Argentině byl před rokem, bylo tenkrát kvůli opravě střechy muzeum zavřené, ale tentokrát to vyšlo 🙂 .

Muzeum leží asi 40 km od centra Buenos Aires (stále předměstí 🙂 ) v městě Morón. Cesta byla „poněkud dobrodružná“, protože španělsky umím asi 5 slov a mimo centrum anglicky nikdo nemluví – a navíc mě asi považovali za „gringa“ 🙂 . Samozřejmě přeháním, veškeré dobrodružství spočívalo v zakoupení jízdenky na metro a vlak (o hodně levnější než u nás a o dost lepší než u nás) a poté perné chvilce s řidičem autobusu, jehož gestikulaci jsem pochopil tak, že mám nastoupit a nestarat se. On to pochopil taky špatně, protože mě nechal vystoupit asi 2 zastávky za vstupem na leteckou základnu 🙂 . I když kdo ví, jak to doopravdy mělo být…


Vrátil jsem se k bráně a oslovil hlídkující vojáky. Každý z nich se rozpomněl na svých 5 anglických slov a já nakonec pochopil, že jsem na správném místě, že k budovám muzea je to asi kilometr areálem základny a že prší a oni nemají auto, aby mě tam dovezli. Když jsme namítl, že půjdu pěšky, řekl jeden z nich, že mě tam dovede (fotky s modrou oblohou jsou ze zpáteční cesty, drobný déšť přešel později v průtrž mračen, ale to už jsem byl v bezpečí hangáru).


Asi po kilometru se objevil nápis a já se začal těšit. Můj průvodce mi prozradil, že je pilot a když jsme se ocitli v hangáru, pochopil jsme, že i asi „šarže“, protože první voják, kterého jsme potkali, se postavil do pozoru, zavolali „vojandu“, která uměla anglicky trochu víc, a z jejího opakovaného „sí seňor“ jsem pochopil, že mě dostala na starosti. Na jednu stranu jsem byl hrozně vděčný za pomoc, které se mi dostalo, na druhou stranu jsem se styděl, že se neumím domluvit. I to je jedna z výhod cestování, setkávání se spoustou příjemných lidí. Děkuji moc.


A přišel další šok – byl jsem v muzeu jediný návštěvník! Muzeum je otevřené ve všedních dnech pouze od 10:00 do 13:00, prý plno bývá jen o víkendech. Celkem jsem tam strávil asi 2.5 hodiny a museli mě vyhodit, nechtělo se mi pryč. I tak jsem si nestihl prohlédnout letadla na ploše, nejdřív pršelo a potom už nebyl čas 🙁 .

Argentina je obrovská země, která si přímo říká o letecká spojení. O bohaté historii argentinského letectví jsem věděl jen velmi málo (ostatně jako o Argentině jako takové), o to víc jsem se na exponáty těšil. Argentinský letecký průmysl se koncentruje především do FMA (Fábrica Militar de Aviones) (i když se v důsledku opakovaných znárodňování a privatizací jmenovala každou chvíli jinak 🙂 ).


Prvním a nejslavnějším argentinským pilotem byl Jorge Newbery. Současník Brazilce Santose Dumonta létal na Blériotu…


… založil vojenské letectvo …


… překonal světový výškový rekord, ale ne o dost, aby mu jej FAI uznala, a při dalším pokusu zahynul 🙁 . Dnes se po něm jmenuje letiště v Buenos Aires. (Pro porovnání dnes a kdysi – „kufřík“ na fotce je vlastně „altík“ 🙂 ).


FMA I.Ae. 27 Pulqui I – první proudový stroj vyrobený v jižní Americe je dílem Emila Dewoitina, který do Argentiny „utekl před spravedlností“. Tedy, z toho, co je mi známo, spíše před „nespravedlností“. Před druhou světovou válkou mu doma znárodnili továrnu, když odjel podnikat do Ameriky, pohrozila mu vichistická vláda sankcemi, tak se vrátil do Francie, aby mu po skončení války hrozilo naopak vězení pro kolaboraci… Je ovšem skutečností, že Pulqui se mu moc nepovedla, výkony zůstaly daleko za očekáváním.


Argentinské naděje na vlastní proudový stroj oživil další uprchlík – šéfkonstruktér Focke-Wulfu Kurt Tank. FMA I.Ae. 33 Pulqui II byl mnohem slibnější stroj, ale nakonec byl i jeho vývoj zastaven a Argentina koupila F-86 Sabre.


Mně Pulqui II hodně připomíná Mig-15, ostatně byl poháněn stejným motorem Nene.


I uložení zbraní je podobné. Když motor u prvních proudových stíhaček nasál horké produkty střelby, zastavil se. Proto se postupně zbraně přesouvaly dále od ústí sání motoru.


Focke-Wulf měl v Argentině kontakty již dříve, tento Fw-44 Stieglitz se vyráběl v licenci.


Správné letadlo má mít dvě křídla a hvězdicový motor 🙂 .


IA-53 Mamboreta z roku 1966, pokus o práškovací letadlo…


… se zajímavou konstrukcí podvozku. Ostatně, docela vhodná modelářská předloha 🙂 .


Kurt Tank nebyl jediný z německých konstruktérů, který se po 2. světové válce uchýlil do Jižní Ameriky. Samokřídlo je synonymem pro Hortena.


Třířadý motor Lorraine – poháněl i mnoho českých letadel. Hezký kus strojařiny.


Curtiss OX5 – jeden z úplně prvních leteckých motorů.


I.Ae. 35 Huanquero z roku 1953, další dílo Kurta Tanka. Můj první dojem byl, že jsem ještě neviděl ošklivější letadlo, ale i v účelovosti je jisté kouzlo (a Tank stejně hezká letadla neuměl 😉 ).


Průběžný nosník křídla vytvoří v kabině schod. U vojenských letadel to ovšem zase tak moc nevadí 🙂 .


Správné letadlo nemusí mít jen dvě křídla a hvězdicový motor, stačí i jedno křídlo a dva hvězdicové motory 🙂 .


I.A. 50 Guaraní II z roku 1963, víceúčelové pokračování předchozího Huanquera…


… s turbovrtulovými motory Mamba francouzské provenience. Ačkoliv obě letadla dělí jen 10 let, generační rozdíl je obrovský.


Licenční Morane-Saulnier 760, původně pokus o turistickou proudovou čtyřsedadlovku, později úspěšný kurýrní stroj.


Vrtulové letadlo umí „brzdit“ vrtulí, proudové letadlo potřebuje aerodynamické brzdy.


Asi nejslavnější argentinské letadlo – FMA IA-58 Pucará. Válce o Falklandy (Malvíny) je v muzeu věnováno hodně prostoru. Je to jediný konflikt, jehož se kdy argentinské letectvo zúčastnilo a rozhodně si nevedlo špatně, pokud lze válečné počínání vůbec takto hodnotit. Faktem zůstává, že Falklandy zůstaly britské a vojenská junta válku o mnoho nepřežila – od roku 1983 je v Argentině demokracie v podstatě evropského střihu. To ovšem nijak nesnižuje umění a nasazení argentinských pilotů, byť, podle mě, na nesprávné straně sporu.


Kýbl patří jednomu z příslušníků personálu, kteří před víkendem všechna letadla umývali.


English Electric Canberra – rovněž účastnice války o Malvíny. Mně se na tomto letadle líbí vstup do kabiny, i když osobně mám pocit, že už bych se tam nenasoukal 🙂 .


Douglas A-4 Skyhawk – symboly pod kabinou naznačují, že tento stroj se podílel na potopení tří britských lodí.


Mechanizace křídla Skyhawku. Přistávací hák zase naznačuje, že tento stroj může pocházet od US Navy.


Podvozek, kanón a náporový generátor.

Pokud jste to někdo vydržel číst až sem, udělejte si pauzu. Ještě bude jedna hala a já se omlouvám, že neumím škrtat a je toho tolik 🙂 (a to se mi sem ani všechno nevešlo 😉 ).


Fairchild 82 sloužící až do 70. let k mapování rozsáhlých území Argentiny.


Musím se Kurtu Tankovi omluvit za předchozí poznámku o nehezkých letadlech – ukázaná kombinace křídla, kabiny a krytu motoru na mě dělá dojem, že hůř už to opravdu nešlo 🙂 . Opět – účel světí prostředky a pokud zůstane letadlo v provozu více než 30 let, nemůže být špatné.


Argentina a Antarktida patří tak nějak k sobě. A nic spolehlivějšího než Dakota není.


Vzadu na zatahovací lyži je křídlo, zřejmě kvůli stabilizaci polohy lyže.


A ještě jednou Dakota – tentokrát v civilní verzi, jedno křídlo, dva hvězdicové motory, co může fanoušek letectví chtít víc 🙂 ?


Může – hydroplán! Grumman HU-16 Albatross.


DHC-2 Beaver v jasně červeném „polárnickém“ kabátu. Vzpomněl jsem si na Hobart a plovákovou verzi.


Nejen letadly dopravuje se polárník.


Francouzský „Čáp“ (Morane Saulnier 502 Criquet) – podobně jako Dakoty jsou všude 🙂 .


Vírník Cierva CV-30 a MH-1521 Broussard.


Rockwell Commander je taky moje srdeční záležitost. Mám někde plánek z anglického časopisu na 2x Cox 0.3, asi ho vyštrachám 🙂 …


… i když ploché motory tak hezká těla jako hvězdicové jednotky nedělají.


Vrtulníky nemám rád a normálně ani nefotím 🙂 , ale když se mi tento Sikorski S-61 tak vehementně cpal do záběru 🙂 .


Toto letadlo jsem neznal a nepoznal, musel jsem se zeptat 🙂 . Hádejte.


Asi největší vzácnost – Latécoére Laté 25…


… létající pošťák, prý stroj, který pilotoval Antoine de Saint-Exupéry. Vzpomínám si, že byl kdysi v televizi seriál o pilotech létajících na těchto strojích a rozšiřujících leteckou dopravu do nových oblastí. Nevíte někdo, jak se to jmenovalo? (Předem děkuji.)


Pohled ven z hangáru na chátrající Bristol Freigher …


… a Vickers Viking.


V muzeu je i místnost věnovaná kitům a jiná leteckému modelářství. Ale to už mě ona slečna v uniformě tahala pryč, tak jen jedna vzpomínka na dobu „předkompozitovou“.


Poslední rozloučení s muzeem zprostředkovala MD-81 a Avro Lincoln. Bylo to prima a pokud budete mít někdy příležitost do Buenos Aires zavítat, nenechte si návštěvu Museo Nacional de Aeronautica ujít.

A děkuji za trpělivost.

Honza
15.11.2014

komentářů 7

  1. Paráda… úplně jsem se do toho čtení ponořil, jako bych tam sám byl… dvě a půl hodiny se slečnou v uniformě…

    Dík za tip na zajímavý výlet, ale příští víkend už něco mám, tak snad někdy později… 😉 .

    1. Petře, dík. Slečnu jsem viděl asi tak 5x na 30 vteřin, asi mě měla hlídat, ne provázet 🙂 . H.

  2. Ahoj Honzo, docela závidím.
    Žes člověče něco neřek, kolega z klubu (Pavel Nisser) právě staví maketu IA-58 Pucará, určitě by byl rád za nějakou další dokumentaci. Nemáš ještě nějaký další její fotky?
    Zdraví Ruda.

  3. Díky za pěknou reportáž. Ten Ea-441 mi připomíná Pilatus P-2 ale některé detaily nesedí. Tak hledám a vidim že to je Fiat.

  4. Honzo jen pro pořádek – MIG15 měl motor RR Nene, Derwent byl menší (Sověti koupili i ten a tuším byl v Jak-15 s motorem „pod čumákem“).

    Ad seriál – to je docela smutná historie dnešní doby. Seriál se jmenoval Muži na křídlech, začínal ve WWI a pak šel do doby po ní, kdy došlo právě na poštu včetně Latecoera (nejsem si teď jistý, jestli se pokračování nejmenovalo jinak, ale to je fuk).
    Seriál se vysílal už před rokem 1989, byl v podstatě naprosto apolitický, bohužel ale zatímco totalitu přežil, tak „moderní politicky korektní společnost“ ne 🙁 Ve Francii skončil defakto v trezoru a šance na nové vysílání je prakticky nulová, protože jaksi svým popisem koloniální éry neodpovídá současným hodnotám. Není to ostatně jediný případ, podobně zřejmě dopadl i seriál rytíři nebes, který se u nás také vysílal.

    Jinak na internetu se muži na křídlech najdou, ale jen ve francouzštině, česky nejsou ani titulky. Kdyby byly titulky aspoň anglické, tak bych se na to docela s chutí opět podíval…

  5. Tomáši, díky za opravu – i Pulqui II měla Nene, jsem popleta, nahoře to opravím. To s tím seriálem je jako fakt, jo? Kam ta dnešní doba spěje 🙂 . Já jsem ale imperialista a kolonista – viz „Břímě bělochů“ (http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/joseph-rudyard-kipling/pisne-muzu.html).

    Jakube, dík. Je to opravdu Fiat G-46.

    Rudo, ještě pár fotek mám, ale nejsou „maketářské detailní“. Pokud to Pavel myslí s maketou vážně, skončilo po válce o Falklandy jako kořist asi 5 strojů v Anglii, podle mě je jedna Pucará v Duxfordu, tam to bude od nás asi nejblíž.

    H.

    1. Jo, podle všeho to fakt je… On podobně dopadl svého času v UK i dobře známý seriál knih o Bigglesovi, taky to tam bylo ve značné nemilosti. Jenže přeci jen tam nedošlo k vyloženému omezení vydávání, u nás začaly „Bigglesovky“ po roce 1989 vycházet celkem bez potíží, šlo spíš o interní kampaň v Británii (trochu ve stylu naší „kauzy kocoura Mikeše“). Na okraj – on je v UK jistý rozruch i kolem Kiplinga, koneckonců viz tvá ukázka, jenže vzhledem k tomu, že je z hlediska autorských práv jeho tvorba volná (umřel před víc než 70ti lety), tak je to v tomto případě z hlediska šíření nepodstatné úplně 🙂
      U těch seriálů je ale dopad větší, pokud je držitel práv nepustí, tak prostě nepůjdou a jelikož se vysílaly v době „předinternetové“ (a do jisté míry dokonce před širším rozšířením domácích videorekordérů), tak se ani moc nešíří „pirátsky“, protože prostě nejsou.

Komentáře nejsou povoleny.