Tento rok již třetí poprvé navštívené letiště 🙂 , po Hranicích a Horní Branné jsem poprvé okusil vzduch nad Lomnicí nad Popelkou, kde se konala soutěž v kategorii „velkých ptáků“ F5J. Jarda mě nabral cestou z Ústí v Děčíně a já měl 2 hodiny na obdivování správné modelářské výbavy. Vždy kontroluji, zda mám model, vysílač, baterku, ale Jarda vozí stoleček, křesílka, plachtu, deku, náhradní oblečení… Vždy jsem ho a to obdivoval a na letišti i tyl, neboť jsem na letiště přijel jen v tričku a zima byla pořádná – ještě jednou dík!


Pilotů bylo 10, létalo se na dvě skupiny po pěti, se samoměřením = honička, ale příjemná. Kol se letělo šest, bez finále.

Na letiště jsme přivezli déšť, ale pořadatelé měli termiku „objednánu“, zprvu sporadicky, později i na delší chvilky se objevovalo sluníčko a termika. Příprava pořadatelů byla bez poskvrnky, povšimněte si vysekaných startovišť.

A na koho termika nevyšla, mohl se vždy (téměř) zachránit na svahu. Většinou pilot čekal na bublinku a modlil se, aby nepolevil vítr, ale byli i tací, kteří nad hangárem „odmydlili“ celý let, prý aby ukázali, že svah létat umí 🙂 .

Míra Číp „pózuje“. Dostával jsem od něj kvůli výše uvedenému odkazu na „svahování“ pěkné „kapky“, ale neprávem 🙂 . Míra létal výborně, jednu dobu vedl startovní pole (ach jo, ty škrtací lety), nakonec skončil čtvrtý, jen jeden a půl bodu od medaile.

Jarda jde na start, spolehlivé výšky, spolehlivé lety, 2. místo. Ostatně se mi zdá, že k úspěchu je potřeba být „slav“ (Stanislav, Jaroslav, Miroslav,…), my ostatní máme asi smůlu 😀 .

Petr předvádí, s čím se dá taky létat. Totiž, to bylo tak: nejprve se s NYXem pokoušel prorazit stěnu hangáru (zrovna jsem letěl, když se ozvala rána, až jsem leknutím nadskočil – co to bylo ❓ ), potom utrpěla i Arnika 🙁 …

… ale Petr by zasloužil cenu za „opraváře roku“, já na jeho místě bych měl po náladě, on jen rozmíchá epoxid – smekám.

Supra postavená Mírou Kotulou a létaná Pavlem Krpatou „komandovaným“ reprezentantem F3K Martinem 🙂 . Jinak Míra Kotula má letos smůlu, po rozbití Perfectiona přistál v prvním kole s Daidalem tak, že poškodil servo klapky a o posledním místě bylo rozhodnuto – držím palce, ať se vše rychle v dobré obrátí.

Párečky, pivíčko, mňam, mňam. Ačkoliv jsme byli teoreticky v jednom kole, na svačinu bylo času dost 😉 .

Zasloužený vítěz startuje – blahopřeji. Standa si spravil náladu po Bořeticích, kde bojoval spíše se zdravotními problémy než se soupeři.

Při pohledu na výsledkovou listinu mě napadlo, zda jsem v posledním kole neměl letět na jistotu do 180 m (možná nejen v posledním kole 🙂 )? Z hlediska lepšího postavení v konečném pořadí asi jo, ale přiznávám se, že při soutěži mě to nenapadlo. Chtěl jsem létat 100 až 120 m a tohoto pravidla jsem se držel až do konce, protože mě létání nízko úžasně baví. S tím souvisí i nuly za přistání mých dvou nepodařených, či spíše předčasně ukončených letů, kdy jsem se nechal strhnout k „neodůvodněnému optimismu“ při hledání termiky nízko a daleko, abych se poté sotva doplazil do nějakých 50 m od bodu.

F5J jsou nádherná kategorie, baví mě víc než RCEV. Jednak se na „velké ptáky“ hezky kouká, ale (a tím asi hodně lidí naštvu) dávám i přednost nemožnosti zapnout motor. Návrat přes pšenici je nezapomenutelný zážitek. Nebojte se F5J!

Díky moc všem pořadatelům za pohodovou 😉 soutěž.

Výsledky.
Diskuse na Stoupáku.

Honza
18.8.2014