Kvůli předpovědi počasí se (možná i pod mírným nátlakem) plzeňští pořadatelé pod vedením náčelníka Roberta Jíchy rozhodli, že se soutěže RCEK a F5J odlétají v jediném dni. Lidí bylo málo a o to víc létání. Možná se mnou někteří nebudou souhlasit, ale přesně takovým soutěžím dávám nepokrytě přednost, prostě splněný sen 🙂 .
Pilotů se sešlo celkem 9, z toho 8 létalo obě kategorie. Jedinou výjimkou byl Luděk Novotný, který se ani nabídkou na zapůjčení výškoměru nenechat zviklat. Létalo se na dvě skupiny, dopoledne RCEK na 5 kol a 2 finále, odpoledne F5J na 7 kol bez finále. Dopředu prozradím, že Milan vyšel ze sobotního klání jako naprostá jednička, blahopřeji!
Depo „typického“ účastníka (Tomáše), malý i velký pták. Jedinou výjimkou byl Radek Novotný (malý a malý) a trochu i já (malý a jen trochu větší).
Tomáš létal v „káčkách“ se Scorpionem, ale po dvouleté pauze (v RCEK) byl patrný nedostatek tréninku.
Oba Tomášovy modely okusily větvě (u Čápa bych to chápal 😉 ), naštěstí měl s sebou Martina…
… jabloň byla nevysoká, ale hustá…
… ale nakonec se podařilo model zachránit bez poškození.
Počasí bylo od všeho trochu, chvilku i poměrně dost foukalo. Výsledkem v malé kategorii byl výše zmíněný stromolezecký výkon, několik nul za opakované zapnutí motoru i přistání mimo plochu. Na to doplatil i Ivan utrženou deskou serv. A podobně jako Tomáš, i on procedil Supru větvemi, naštěstí bez poškození.
Na finále RCEK jsem se jen díval, i když z pozice Milanova napovídače. Vítězství si Milan zajistil správným rozhodnutím neopakovat let, kdy všichni ostatní finalisté okolo 7. minuty přistávali k opakovanému letu. Jinak RCEK je nuda, nuda, šeď, šeď, zvláště pokud dojde k přímé konfrontaci s velkými modely. Jako „předskokani“ se ale hodí 😉 .
Mně se pořád Supra ze všech velkých modelů F3J/F5J líbí nejvíc.
Povšimněte si pylonu, má zmenšovat interferenci mezi křídlem a trupem a přispívá i k tichosti modelu při rychlém letu. Ivan si užil svých „5 minut slávy“, když „donutil“ všechny přistát předčasně a celé nebe bylo jen jeho – je to moc hezký pocit 😉 .
Zůstat ve vzduchu samotnému se podařilo i Tomášovi, bohužel asi jen jednou, potom zasáhl strom…
… takže na poslední let nasadil Shocka. Shock je ale „velký pták s malým ocasem“, takže jsem od něho hezkou zatáčku ještě neviděl.
Nejmenším modelem ve startovním poli F5J byl Magic. Malé rozpětí doháněl Radek nasazením. Radek má obrovský cit pro termiku, je neskutečné, co dokáže vytočit. Měl ale smůlu na vítr i radiče (v prvním kole vypínal ve 263 m, rekord je myslím 269 🙂 ).
Za týden v Horní Branné (kde bude soutěž malých výškoměrů RCEV) nám prý ukáže!
Jirka Váňa létá se Starlightem, ale prý ho nemá rád…
… podle mě jde o nenávist vzájemnou 🙂 . Do posledního letu nastupoval Jirka bez fungující směrovky a při přistávání, zřejmě následkem ukázané situace, odešlo i servo křidélka, takže model skončil v přilehlém pšeničném poli.
Rozpady termiky byly časté, létalo se nízko 🙂
Studie Pike Perfectu Milana Chalupníka.
Mé dojmy:
- Už podruhé v krátké době mám pocit, že SORG selhal, jinak si mé vítězství s Castorem v F5J vysvětlit nedovedu. Ale radost jsem měl velikou.
- Až na jeden „úlet“ jsem létal nízko 🙂 . I když se mi dost často zdá, že najdu termiku už na motor, záznamy říkají, že to není pravda. Většinou se začnu „chytat“ až tak mezi 80 a 20 m. Proč tedy létat do 200 m? Odpovědí je poslední let (taky motorování do největší výšky – 204 m), potřebuji čas na nalezení stoupáku 😉 .
- Už od Hořic se mi zdál Castor těžký na předek, v Plzni jsem narazil trimem na břicho a konečně se zamyslel – rozlepil se spoj mezi trubkou a gondolou a jak trubka vylézala, potlačovala. Někdy mám pocit, že má blbost je nekonečná 🙁 . Oprava byla otázkou 2 minut.
Jak jsem začal nahoře, mám rád soutěže, kde se hodně létá. 12 letů v jediném dni mne tak více než uspokojilo. Byla to velmi příjemně strávená sobota a pořadatelé mají obrovskou jedničku s hvězdičkou. Dík.
Vlákno s diskusí na Stoupáku.
Výsledky RCEK. (až budou, doplním)
Výsledky F5J.
A na úplný závěr ještě několik nesouvisejících poznámek:
Nejen větroni živ je modelář a skupina historiků v Plzni je hodně silná.
Nad letištěm prolétl Texan AT-6C …
… s trupovým číslem 7696. Mám toto letadlo velmi rád.
Protože Castor se v poslední době „snaží“, rozhodl jsem se dát nového Oriona k ledu, ačkoliv chybí jen nainstalovat motor a nastříkat pruhy. V případě nouze ho k letu připravím rychle a více než dva elektrovětroně (Vira a Castora) stejně neulétám. Přivezl jsem si od Ivana motor a regulátor k ASW a opět jsem se vyděsil z vlastní odvahy – opravdu nejsou malé, ale to ASW také ne. Pustím se do něho!
Honza
29.6.2014
Jendo ta uplně poslední zpráva mně potěšila!!!
Jirka
Ahoj Honzo, škoda že soutěž opět termínově kolidovala s naší tradiční klubovou akcí… jinak jsem mohl to slavné vítězství spatřit na vlastní oči 😉 .
Petře, obávám se, že kdybys byl býval mohl patřil na slavné vítězství, stejně bys ho neviděl (viz řeč bratra otce Cyrila Metoděje). Jsem za to vaše prase rád 😉 a Vipavu taky 😉 😉 😉 . H.
No řekněme si otevřeně, že odpolední podmínky byly dost „divné“, což vedlo k tomu, že prakticky všichni v F5J zkazili, co se dalo. Já sám jsem v tom „vynikal“, i když je pro mě drobnou polehčující okolností snaha něco vydřít z menších výšek, což bylo jako tréning přínosné, ale pro výsledek špatné. Ostatní ale chybovali také a ne právě málo, Honza Kubica měl podle mě těch „velkých kixů“ nejméně a tak zaslouženě vyhrál, víc k tomu není co dodat, gratuluji.
Jinak ale napíšu jeden možná překvapivý komentář. V RCEK jsem samozřejmě dopadl bídně, model jsem vytáhl po roční pauze a totálně jsem zapomněl, jak se s ním létá. Ovšem musím říct, že kategorie RCEK jako taková má z mé strany určité „umírněné sympatie“, nebýt nedostatku času bych možná dokonce přemýšlel o oživení aktivit. Ono je to totiž zkrátka a dobře něco úplně jiného, než výškoměrové kategorie, člověka to nutí přemýšlet trochu jinak, přemýšlet i nad řešením pohonu atd. Kdyby se ještě navíc povedlo prosadit v RCEK určité „drobné inovace“ typu omezení maximální doby chodu motoru atd., tak bych asi velmi vážně přemýšlel nad oživením svého aktivního létání v této kategorii. Bohužel je k tomuto patrný silný odpor, ani v současné podobě bych ale RCEK úplně neodmítal…
Honzo, nesváděj to na chybu Sorgu, byl jsi jednička v F5J, smekám klobouk, kdyby jsi měl lepší nádobíčko, tak patříš do elity na Vipavu. Na vzduch máš extra vyvinutý čuch, to se musí uznat a užívej si gratulace.
Nedá mi to nepřidat se k Milanovi – on má totiž pravdu! Můj příspěvek sice Honzovi gratuloval a jeho vítězství označil jako zasloužené, ale mohl vyznít ve smyslu, že mu to vlastně umožnily kixy ostatních. To sice do jisté míry ano, ale Honza tomu „menšímu počtu chyb“ jde velice vstříc a létá fakt dobře! Kdybych to měl hodnotit ve smyslu, kdo dokáže dostat z modelu vůbec nejvíc, tak by asi byl vítězem právě on i na akcích, kde se tak vysoko nedostal, výkony, které dostane z Kastrola, jsou obdivuhodné – fakt!
Tak, teď jsme ho vychválili, tak doufejme, že zpychne a příště to pokazí :-))))))))
Kluci, dík. Pychnu, pychnu, až … zpychnu 🙂 . Uvidíme v Horní Branné 😉 . H.
Tomáši, dík!
Dost pochybuji, že je RCEK v současné podobě životaschopná. Podle mě jsou dva body, na které by se měli případní „upravovatelé“ zaměřit – na omezení výšek a také na zvětšení rozptylu ve výsledcích (aby nešlo o soutěž v přistávání). Myslím si, že by to vyřešilo MMR (jako v RCEX), ale bojím se, že zvyk „za opakované spuštění motoru je nula“ se bude jen těžko překonávat 🙂 . Ale omezení doby chodu motoru (LMR) by asi taky pomohlo, otázkou spíše je, zda už není pozdě, v konkurenci proti RCEV. H.
Já si Honzo prostě myslím, že pořád tu je jistý zájem o elektrokategorii, kde přeci jen hraje větší roli i to „elektro“. Výškoměry jsou skvělé, ale dělají z toho víceméně čisté „plachtění“ (a přistání), elektromotor je jen k tomu, aby se to nějak dostalo do vzduchu 🙂 To samé máš z jiného důvodu u RCEN/O, tam zas nijak nezáleží na trvání stoupání.
A ať se nám to líbí nebo ne, tak když pomineme extra náročné (i na pořadatele) FAI F5B/F, tak nám po konci RCE7 zbyly pouze dvě kategorie, kde „elektro“ hraje nějakou roli a těmi jsou RCEK a RCEJ. Popravdě ladění „plechovek“ je trochu úchylnost a příliš velký relikt, naproti tomu RCEK bych ještě neodepisoval.
Skvělý komentář, opět si povzdechnu že na tvém webu 😀 ach ach ..
Výsledky jsou na stoupáku
zde – rcek
zde – f5j
Dekuji za skvelej clanek i hodnoceni :-). Mel jsem z toho malinko strach, dat dve souteze na jeden den. Ale nakonec to byla uplna pohodicka a to hlavne diky vam kluci!!! Radost pro vas organizovat.
Na pristich zavodech zdar!