RCEV – Hranice 7.6.2014


O uplynulém víkendu jsme si mohli vybrat – buď „káčkové“ MČR v Chomutově nebo „malé výškoměry“ v Hranicích. Nakonec jsem se s Petrem dohodli, že pojedeme na Moravu. Soutěž byla úžasná, skvělé počasí (na červen trochu teplejší 😉 ), obloha bezmračná, vánek slabý, občerstvení pojízdné. Stoupák ve slunci znamená, že je třeba „létat na trenéra“ 🙂 .


Na sponzorovaný tým si přijel dohlédnout sám pan Reichard. Prý bude brzy celokompozitový Cumulus…


Konečně jsem viděl naživo Avii od Topmodelu, zde v rukou hlavního pořadatele Standy Vinklárka.


Petr má styl (jak už jsem zde psal vícekrát).


Pro lepší pochopení tohoto obrázku doporučuji zabrousit na polanecké stránky a hlavně obrazovou galerii (odkaz na konci článku).


Při opravě dostal model neúmyslně trochu větší vzepětí a jak pilot tvrdil, „hned to letělo nějak líp“.


Radim měl v Hranicích trojí úlohu – fotografa…


… týmového manažera (některým slovům, kterými hodnotil předvedené výkony, proneseným v „ostravštině“ jsme s Petrem nerozuměli, ale bylo nám vysvětleno, že je to dobře) …


… a pilota. A nakonec mi napovídal ve finále – a taky dobře!


Slavná bedna na klávesy (vlastně Zena, vlastně dva) – moc dobrý nápad (podrobnosti opět na „Polance“).


Naši „úhlavní diskusní protivníci“ – Aleš a Petr. Normálně moc fajn kluci, ale v diskusi na Stoupáku neznám bratra 🙂 .


Zde se musím omluvit a to hned dvakrát. Zaprvé, že moravské piloty neznám jmény. Některé ano, ale většinu ne. Chci ale jezdit na Moravu častěji, snad se to spraví. A druhá omluva je za kvalitu a množství fotografií – flákal jsem se. S tím souvisí ještě jedna kontroverze – mně přijde RCEV hrozně nudná, ve srovnání s F5J. Ony ty malé modely létají jako „pytlík od svačiny“, nelze s nimi zaletět moc daleko, žádné dramatické souboje v podobě malých vypínacích výšek (až na bratrovražedný boj v rámci Malčateamu) se nekonají. Možná si tím vykoleduji zase nějakou nevoli, ale v F5J je pořád na co koukat, v „malých kategoriích“ jen výjimečně.


Pořadatelé zajistili pojízdný stánek s buřty a pivem. Dcerka jednoho z pořadatelů si s kelímkem poradila nadmíru dobře…


… tatínek mohl být spokojený 🙂 . A my ostatní jakbysmet.

RCEV je nejméně spravedlivá soutěž 🙂 , co znám. Anebo selhal SORG. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že jsem se se svým výkonem mohl dostat na bednu. Popořadě:

V prvním kole jsem přistál po signálu, neodpustil jsem si “Kubicovo kolečko” (i když kdo jiný by ho měl udělat, když ne já). Ve druhém kole jsem opakoval, nervy drásající byl zejména návrat v malé výšce nad řepkou, naštěstí to vyšlo nad plochu, ale Petr, který se nabídl, že mi model přinese (díky moc!), se v “žabkách” pěkně proběhl. Při opakovaném přistávání jsem málem přizabil časoměřiče, naštěstí si dával pozor. Tento let byl tedy škrtací. Ve třetím kole jsem přešvihl výšku, sice jen o 4 metry, ale i tak to byla chyba. Ve čtvrtém kole jsem bral “1000” za 180 metrů a přistání za 35, ale to ještě nebylo nic proti kolu pátému, kdy k vítězství stačilo 4.5 minuty, byť z 86 m. Petrovi jsem nevěřil, když mi říkal, že půjdeme do finále, protože jsem měl ze svých výkonů opravdu pocit spíše mizerný.


Ve finále jsem měl kliku neskutečnou, po asi minutě v bublince se ta rozpadla, při pokusu dotáhnout se na hlavní skupinu pod čápem jsem ovšem v malé výšce a velké dálce narazil na “kladnou nulku”, ve které jsem se držel do doby než zesílila a vynesla model do asi 100 metrů. Tedy, ono to bylo tak, že jsem se snažil přiletět blíž k sobě, ale ona ta oblast byla ohraničená klesáky, takže jsem se vždy se skřípěním zubů vrátil zpátky. Sice se mi pořád honila hlavou scénka z Hořic, když model v podobné situaci skončil v poli, ale přilepit anténu zřejmě pomohlo 🙂 .

Pokud si mohu dovolit odhalit příčinu takového “úspěchu”, tak je to podle mě v tom, že zřejmě většina lidí se ještě “nepřepnula” z RCEK módu “nastoupat a přistát”. Ale ono to jednou přijde 😉 .

Malčateam létá jinou ligu. Určitě také dělají kluci (všichni tři) chyby, takže je možné je porazit, ale aby je mohl jeden porážet, musel by setsakramentsky trénovat. Ve finále to byla od začátku soutěž o druhé místo, vždyť Petr letěl o 100 metrů níže než ostatní. Cestou zpátky jsme s Petrem diskutovali, proč se Radek nedostal do finále – možná proto, že je zvyklý létat spíše s Perfectionem, který je výkony úplně jinde než Daidalos.


Před finále byla akrobatická vložka v podání Zlínu 526F, přemety, souvraty, vývrtka, kubánská osma. Líbí se mi, když se létá klasická akrobacie, Extry a podobné stroje už jsou hrozně přemotorované 🙂 .

Mám na modelářské mapě další bod, kam se budu rád vracet, „hraničtí“ – děkuji.

Výsledky.
Radimovy dojmy (LMK Polanka).
Petrovy dojmy (LMK Hořice).
Alešovy dojmy (Stoupak).

Honza
9.6.2014

komentáře 4

  1. Citace: „Konečně jsem viděl naživo Avii od Topmodelu…“

    A jak se ti Honzo líbila, jak lítala? Pořád mám někde v hlavě uhnízděnou myšlenku na koupi Prelude („sestřička“ Avie, ale s ocasem do kříže), sice mám 100 palcovku rozdělanou, ale nějak pořád nestíhám 🙁

  2. Mirku, Prelude se mi líbí a Avia podle mě létá dobře, alespoň podle toho, co jsem viděl. Problém je ale v tom, že je těžší a nedá se s ní létat jako s lehkými modely. Tedy dá, ale potom nemá Avia/Prelude a nakonec ani Castor šanci, protože ve stejném vzduchu ty lehčí modely prostě klesají pomaleji. Mně rychlejší modely a styl létání s nimi vyhovují více, protože jsem „hnusný individualista“ a baví mě využívat doletu a rychlosti pro prohledání většího prostoru, ale většině lidí to nesedí, pro ty Avia/Prelude určitě není. Pokud chceš hotový model, tak bych zkusil spíše Cumula (Cumuluse?) od Reicharda. H.

    1. Malá poznámka – shodou okolností jsem nedávno také rozjímal nad tím, že bych se přeci jen více věnoval RCEV a pro ten účel jsem přišel i na Avia/Prelude (další model budu řešit hlavně kdyby létal i Martin, pro sebe bych letadla měl).
      V první řadě bych mírně radil Avii ač obecně motýly nesnáším. Trup Prelude se mi totiž moc nelíbí a vyjde i těžší vzhledem k nutnosti použít o něco těžší pohon aby vyšlo vyvážení. Avia má v tomto potenciál o něco větší.
      Za druhé možná stojí za pozornost, že se model běžně nabízí i v ARC – za úvahu by stál potah Icarexem, který přeci jen trochu upraví charakter povrchu řekněme na drsnost podobnou, jako má Honzův Castor. V neposlední řadě se dá koupit i samotné křídlo a kombinace křídla Avia s lehčím trupem (třeba gondola od LS) by také nebyla od věci.
      Celkově můj dojem z tohoto modelu není špatný a myslím si, že pokud se člověk nebojí trochy vlastní práce, tak by se dal na základě dostupných dílů poskládat model poměrně velmi zajímavý a přitom pořád za velmi slušnou cenu.
      Ani v nejmenším si nemyslím, že by šlo o model dokonalý, nicméně z hlediska poměru „výkon/dostupnost/cena“ by výsledek po nadhozených úpravách mohl být daleko zajímavější, než by se zdálo.

      1. Jen doplním, že Standa V. jí má potaženou Vliesem. Někde na RCGroups jsem taky viděl, že si někdo koupil nepotažená křídla a OP na Gracii a dodělal si trup a získal „levné a lehké (myslím 1.5 kg)“ F5Jéčko. H.

Komentáře nejsou povoleny.