Pořadatel vyslechl hlas lidu (= hlas boží) a soutěž F5J přeložil z deštivé a větrné soboty a slunečnou a o něco méně větrnou neděli. Pilotů se sešlo 26 a většina jich měla “velké ptáky”. Jak předvádí Malčateam, velká letadla je lepší ukládat nad sebe, nebezpečí zašlápnutí se tím značně zmenší.


Honza si model před “neopatrnými konkurenty v depu” hlídal sám.

Aspire je “bitevník” s pestrou soutěžní minulostí, v panujícím počasí se slabou termikou se ale nepříznivě projevila větší hmotnost i pilotův horší zrak, ale že by ztratil dobrou náladu, to rozhodně nehrozí.

Louka byla po sobotním dešti rozmoklá a vrtuli bylo třeba po předchozím přistání “odbahnit”.

Spousta modelů byla úplně nová a nevyzkoušená. Až na letišti pilot zjistil, že na Storka nejde připojit ucho kvůli lepidlu zateklému do konektoru…

… naštěstí měl model náhradní.

Nového Pike Perfection měl i (můj) tradiční soupeř Míra Kotula, ale i on se potýkal s technickými problémy.

Modelů Pike Perfection bylo plné nebe, určitě nejrozšířenější model ve startovním poli. Tento snímek je ale možná na památku. Letiště v Poříčí je ohraničené silnicí na náspu, který, možná v kombinaci s řadou zaparkovaných aut, a možná také v kombinací létání daleko a nízko, zapříčinil ztrátu signálu. Model skončil prý ve velmi nepřehledném terénu, ale kluci organizovali záchrannou výpravu, tak doufám, že vše dobře dopadlo.

Jedinou další “obětí” byl Martinův Shock, kdy pilot po startu zamířil příliš strmě k nebi, aby vzápětí vypnul motor. Ale přeražený trup se opraví snadno 🙂 .

Petr Nehera myslí létání vážně a Maxa je podle mě ještě lepší než PP. Až se naučí neohrožovat časoměřiče, pomocníka ani sebe při přistávání, bude při tomto přístupu příští rok vyhrávat. V Poříčí to zatím výše než na 3. místo nestačilo 😉 .

Maxa v “light” verzi má prý přesně 1601 gramů. Obyčejná verze (kousíček je jí vidět v levém dolním rohu) má prý asi 1950 g.

Jarda neměl svůj den, ale za 3 týdny v Hořicích bude určitě všechno jinak 🙂 .

Milan měl jako “místní” velkou výhodu ve znalosti letiště, nemusel spoléhat jen na termiku 😉 (mě učil létat tam, kde to nosí, i když není termika, přímo časoměřič, možná je to tím, že Castor budí soucit 😆 ). Petr se pokouší prošlápnout křídlo, ale nepodařilo se mu to 😀 . Když už jsem u těch pomluv, tak Petrovi se podařilo udělat první zatáčku až ve třetím letu, poté, co si vzpomněl, že dopředu patří s danou baterkou ještě kus olova 🙂 .

“Nejvyšší pan letecký modelář” právě vybojoval 1000! Petře, klobouk dolů.

Do finále postoupili (jako obvykle) jen ti nejlepší a pozorovat souboj Jardy s Radkem byl zážitek. Oba vypnuli asi v 70 metrech, chvilku se prali o jeden stoupák a postupovali po větru, poté se Jarda oddělil a vydal se svou vlastní cestou, aby se z posledních sil zachraňoval nad “svahovacím lesíkem”, kde si počkal na další stoupák. Mezitím se ale musel začít proti větru vracet i Radek, ale i on další termiku našel. První kolo tak nic nerozhodlo.

Ve druhém kole stejná taktika ale vyšla jen Jardovi. Pod Radkovým PP, který se “s hanbou plazí z bojiště” (ale možná mu jen přišlo svahování nedůstojné mistra jeho kvalit) je vidět skupinka pilota, pomocníka a časoměřiče, kteří odešli asi 150 m od startoviště, aby byli “svahovacímu lesíku” blíž 🙂 . Nicméně kvůli finále F5J s takovými borci, jako jsou Radek a Jarda, stojí za to zůstat na letišti déle.

Vysmátý Standa po finále. Létal výšky “na jistotu” a vyplatilo se.

Petr Cejnar se nechal po soutěži slyšet, že F5J v Poříčí už nikdy nebude. Doufám, že si to rozmyslí, protože mně se soutěž moc líbila. Ale trochu ho i chápu, respektive chápu “brblače a nespokojence”, jenomže pořadatel už dávno “není povinen” a oficiální protest nepodal nikdo.

Tedy:

1. Občerstvení: již v propozicích bylo napsáno, že nebude, což se na stoupáku setkalo s kritikou, neboť ke standardu kvalitní soutěže prý patří guláš. Jo, najdou se i takoví pořadatelé, budiž jim čest a sláva, ale popravdě jich moc není. Já si vzal velkou svačinu a dovezená pizza byla příjemnou třešničkou na dortu.
2. Startoviště: přistávací body a startovací koridor byly vytýčeny s ohledem na předpokládaný směr větru a dispozici letiště. Proto se v prvním a části druhého kola startovalo a přistávalo “po větříčku”. Protesty některých pilotů mi přišly jako mnoho povyku pro nic.
3. Hlášení byla z anglické stopy a docela potichu. V jednom kole jsem přeslechl začátek a připravil se tak o 7 bodů pozdním startem (mám dávat pozor a ne se vybavovat s provokatéry, vlastně pomocníkem a časoměřičem 🙂 ).
4. Rozlosování nebylo optimální, někteří piloti letěli ve všech pěti kolech proti stejným sokům.
5. Počítač nebo spíše program chvílemi stávkoval, dokonce bylo nutno přerušit jeden let.
6. Mezi jednotlivými koly nebyly k dispozici dílčí výsledky.

Body (3) až (6) mi nevadily, ale uznávám, že nejsem ten správný soutěžák, jehož jediným cílem je vyhrát. Naopak, utvrdily mne v (uznávám, extrémním a zpátečnickém 😉 ) názoru, který jsem napsal před 14 dny u soutěže v Hořicích. Pokud nelze soutěž uspořádat jen s tužkou a papírem, je něco špatně. Počítač může pomoci, ale neměl by být podmínkou nutnou pro uspořádání soutěže. Podle mého názoru by soutěž neztratila vůbec nic na dramatičnosti ani spravedlnosti, kdyby byl pracovní čas delší než maximum, kdyby se “pracák” vyhlašoval zvoláním “teď” a kdyby se výsledky psaly na tabuli. Jo, anachronismus, ale bezproblémový. Navíc soutěž v Poříčí ukázala, že nelze použít “jen tak nějaké” vybavení, že je potřeba výbavy “kvalitní”.

Kategorie F5J je mezinárodní a pravidla musí být přizpůsobena velkým soutěžím s mnoha účastníky. Jenomže se podle nich létají i akce regionální a osobně bych se dost přimlouval za nějaké národní výjimky, které by umožnily si “výškoměry” zalétat s menšími nároky na pořadatele.

Pevně věřím, že další F5J v Poříčí budou, už jen proto, že jde o jeden z mála klubů, kde jsou schopni zajistit časoměřiče 😉 . Kluci, díky moc za příjemně strávenou neděli.

Výsledky
Vlákno k soutěži na Stoupáku
Lomcovákovy dojmy a spousta komentářů.

Honza
6.5.2014