Ve Spořicích (u Chomutova) jsem nebyl asi 3 roky, ale předtím to vždy bylo prima. Modelářské letiště leží na rekultivované výsypce povrchového dolu a je vlastněno a provozováno pány Vepřeky.

Sešlo se nás osm, místní bratři Novotní, Miroslavové Krich a Kučera, Jirka Veselý a Roman Žampach z Duchcova, Honza Kadlec a já. Začínám mít pocit, že 8 účastníků je skoro letošní maximum, piloti – kde jste? Vojta nejel, Mefisto si dohromady nedal a nabízenou Optimu odmítl – ach jo, alespoň měl výmluvu, počítám, že si teď dá na 10 let pauzu 🙁

Sluší se začít od vítěze – Luděk Novotný nám všem vytřel zrak. Sice přijel pozdě, což mělo za následek „rozhození“ a „promíchání“ skupin, ale vyhrál naprosto suverénně – ani Jirka Veselý mu v tom nedokázal zabránit, i když jen o fous.

Luděk létal se značně upravenou Siestou, úpravy prý spočívají zejména v dokončení a dotažení detailů – v Topmodelu by se prý měli nad sebou zamyslet.

A to třetice vítěz – stačí si na čáře vybrat bod a potom už je to stejné jako v RCEJ.

Radek Novotný létal s tímto „krasavcem“, pohon zajišťuje stejně jako u Luďkovy Siesty „čtyřstovka“ s převodem (po 6-ti minutách kluzu je motor pořád horký).

Míra Kučera při sestavování „obříka F3J“. Za ním je vidět zázemí letiště.

Míra na přistání. Povšimněte si stromů, byly příčinou jediné havárie soutěže, když Mira Krich neodhadl správně výšku a nechal na stromě kus ucha (modelu 🙂 ). Nasedl do auta a za 20 minut byl zpátky s novým modelem.

To je ten náhradní model (vzadu je vidět ten „nešťastník“).

A teď série fotek pro potěchu Leoše Svobody, takto výrobce těchto krásných modelů:

Depo Jirky a Romana – 2 Optimy, jeden Relax (a kus křídla, který tam být neměl!).

Romanova Optima A123 a má XL…

… a Jirkova „zpotvořená“ A123 (co mu vadilo na tom krásném „Téčku“?)

Na rozdíl od Optim s Ionem bez tréninku létat nelze, zejména odhoz je třeba nacvičit nejlépe s EPPákem 🙂 …

… a tady jako když to najde (v hlavní roli Honza Kadlec a S-NEu).

(Bez komentáře).

Naše budoucnost, nejen modelářská. Honzův Tomášek, Deniska „dědy Kricha“ a náš Pavlík. Toto byla jedna z mála vzácných chvil, kdy bylo možné děti vůbec spatřit, za celou soutěž jsem je zahlédl asi jen třikrát (neříkat maminkám, prosím 🙂 ).

Jan Kubica
29.6.2009