RCEN – Roudnice n. L. 29.9.2013

Závěr sezóny, nejen RCEN, absolvuji tradičně v Roudnici nad Labem. Jak je vidět, soutěž to bývá pohodová. Sešlo se nás 11 pilotů a létalo se pod modrou oblohou, leč proti chvílemi couvacímu větru.

Pro mne však byla největším zážitkem přítomnost mé vlastní „Angely„, dokonce se při letu usmívám :-).

Zkrátka však nepřišli, díky výbornému štrůdlu, ani ostatní (dokonce bylo nutné odložit start, což ovšem nečinilo ani nejmenší obtíže, protože v Roudnici jedou postaru – bez počítačů ;-)). Zde si Honza nechce drobit do vysílače (a doufám, že ty mé invektivy do jara zapomene :-)).

I Petrovi se omlouvám za to, jak jsem si neplnil povinnosti našeptávače (ale spadl jen jednou :-)).

Další – Jarda baští, Ruda slintá 🙂 (takže už nemůžu asi ani do Suché ;-)).

A teď už naprosto vážně! Roman létal s menším Etalonem, zato Jirka Veselý předělal ocas svého XXL…

… a všem nám vypálil rybník – vyhrál :-).

Jarda už je jistý letošní vítěz celoročního žebříčku RCEN, takže už se jen usmívá. Zato Ruda má problém, protože mu byly svěřeny asi čtyřnásobné stopky a „mluvítko“ s úkolem zajistit Jardovi důstojné podmínky a všechny informace nutné k úspěšnému letu.

Nakonec však vrazil rezignovaně ruce do kapes a nechal vše na časoměřiči, Jardovi to po štrůdlu už ovšem nevadí. Povšimněte si modelu „čuchajícímu“ k čáře. Tajemství úspěchu v přistávání na čáru je jednoduché – model si na ní musí zvyknout. Stačí přes zimu model přibít k čáře a na jaře budou jen samé „30“ ;-).

Honza létá v RCEN s Tilií a dobře. Pokaždé mu někdo šlápne na křídlo, ale on to do příštích závodů vždycky opraví!!!

Podle mě je to tím neustálým přísunem kalorií – k dobré náladě se člověk musí projíst ;-).

Zatímco piloti mrznou venku, modýlek si hoví pěkně v suchu, teple, bezvětří. Ale zase se rozmazlí a potom ve vlhku, zimě a větru nelétá :-).

S dalším modelem z produkce LS model produkce létá Míra z Vědomic. Mimochodem, pan Svoboda se přijel podívat a domlouvali jsme se na novém modelu pro výškoměrové 100″.

A nakonec ještě dvě startovací fotky malých „káčkových“ modelů – Jarda s papírákem …

… a Petr s nataženým Brďasem.

Bylo to pěkné, bylo to veselé, škoda, že letos poslední. Dostal jsem ovšem láhev roudnického vína, takže předpokládám, že o nápady, co dělat v nové sezóně, určitě nebudu mít nouzi (zvláště uvážím-li rovněž sobotní „úspěch“ odměněný krabicí pravých Hořických trubiček a lahví skotské Grant’s) :-).

Roudničtí, díky!

Roudnické letiště je mezinárodní, takže na něm lze spatřit moc hezké kousky:

Z nenávisti k vrtulníkům už jsem se vyznal. Ale je-li na pozadí hrad Házmburk, dá se to vydržet :-).