Po sobotní soutěži „malých enek“ (RCEK) v Nové Pace se v neděli sešlo na ploše u Studence 16 pilotů na soutěži „čistokrevné“ RCEN, tj. bez předstírání, že nejde jen a pouze o „nastoupat a přistát“.
Nejvzdálenějšími účastníky byli Jarda a Ruda – až z Ústí, Ruda dokonce označil Východočeský kraj za zahraničí :-).
Nejvyšší ředitel a velitel Petr Lokvenc. Nenechte se zmást, RCEN bez počítače uspořádat jde!
Někteří pořád jenom trénují (a ono je to znát :-)). Pro Mirka to prý byly první RCEN v životě.
Honza Micka je největší klaun mezi piloty (a navíc i extratřída v létání). S Mirkem utvořili nerozlučnou dvojici, i když…
… občas je třeba nejen říci, ale i ukázat, kudy NE :-).
RCEN bývala kategorií, kterou bylo lze odlétat s jakýmkoliv modelem. V posledním roce se však začaly prosazovat termické speciály, i když podle mě je to spíše piloty, kteří si k RCEN „odskakují“ z jiných kategorií. A možná také počasím, myslím si, že v silnějším větru budou mít „půlkilovky“ problémy. Nicméně „Warmlinery“ už začínají být výjimkou.
Cumulus je mnohem typičtějším představitelem termických elektroletů, stejně jako …
… Q12 Radka Novotného.
Dá se ale létat i s „houboletem velrybím“ :-).
Jarda bere „enka“ vážně – pilot musí být v pohodě (ve stínu a hojně zaléván pivem).
Malý model je černý, aby byl ve výšce 500 m dobře vidět, neb výšky není nikdy dost :-).
Rozhodují ovšem přistání a ta model umí perfektně.
Další „runda“ (a mezi nimi Ruda) se chystá …
… čeká na „teď“ (z reproduktoru) …
… a piloti jeden po druhém posílají své modely – kam? No přeci jak praví vzduchoplavecké heslo – nahoru!
V RCEN se nestartuje najednou, nýbrž jak se komu chce, proto srážky při startu ani přistání téměř nehrozí.
Po pěti kolech už se časoměřič raduje, že bude konec :-).
Úhledně sbaleno. Model trošku „přečuhuje“, ale určitě jde o lepší řešení, než vozit éra jen tak v kufru nebo za oknem.
Obligátní focení vítězů :-).
Největším klikařem soutěže byl Ivan Krajčovič, který v prvním kole ztratil model, ale s pomocí telemetrie jej byl schopen v lánu pšenice nepoškozený (díky fail-safe) dohledat a ještě se včas vrátit.
Soutěž byla skvěle připravená, Petře a ostatní – díky moc.
V posledních týdnech se nějak nedokáži dostat do správné soutěžní nálady a protože počasí bylo příznivé, rozhodl jsem se létat dle hesla „důležitá je termika, nikoliv výška“. Hned v prvním startu jsem ovšem dostal za uši nebo přes prsty, když jsem se po 3.5 minutách letu v asi 50 m rozhodl opakovat a vyrobil škrtací start. Zato druhý let byl spektakulární, protože bublina byla hned před startovištěm, takže jsem motor vypnul asi ve 40 m a vytočil výšku neskutečnou. Třetí let byl na „ptáka“, stylem F5J – v malé výšce odletět do dálky, pták sice uletěl, ale termika tam byla. Čtvrtý let byl do stejného místa, ale jen do nulky, naštěstí jsem našel jiný stoupák dost daleko po větru, který model dostal dost vysoko, aby se dokázal vrátit. A pátý let byl zase opakovací, při druhém stoupání už to bylo „na zbabělce“ do asi 150 m, ale nikde nebyl vzduch. Věren své zásadě, že kde jsou klesáky, musí být i stoupák, pokračoval jsem rovně, až se model asi ve 30 m „chytil“.
RCEN se však létá na přistání, ne na termiku, takže má „exhibice“ zůstala bez odezvy ve výsledkové listině. Ale užíval jsem si moc. Ještě jednou úpickým sláva!
Honza
12.8.2013
A pak že nebude článeček !!!!
Takhle pěkně okomentovaný fotečky jsou lepší něž nějaký sáhodlouhý povídání.
Paráda a velká pochvala.
Jinak není tak úplně pravda že ta tvoje termická exhibice nezůstala bez efektu. Krevní tlak se mi ustálil až hodně pozdě večer a proužek na zadní části kalhot tam je ještě teď.
Ruda.
Stejný komentář jsem dal i na stoupák – RCEN ve Studenci byla milá soutěž, moc se mě to líbilo. Nejvíc tuto soutěž zužitkoval Honza Kubica a to proto, že vždy v kole prvně motoroval asi tak do 70-ti metrů a tak mohl využít tři minuty k nalezení stoupáku a teprve, když žádný stoupák nenašel, tak si přimotoroval a to se stalo asi jen jednou. Bezezbytku tuto soutěž využil i k tréninku na kategorii F5J. Myslím si, že se tato soutěž líbila všem zúčastněným.