Další „dávka“ ptactva a lodí z Tasmánie :-). O tento záběr jsem se pokoušel asi půl hodiny. Volavky jsou plaché a nenechají k sobě nikoho přiblížit. Z dřívější doby vím, že se zvířata bojí chodců, nikoliv však běžců, cyklistů a aut. Tak jsem začal po břehu řeky běhat sem a tam. Ostření sice byl problém, ale nakonec se povedlo 🙂

Většina snímků je ovšem jako tento – „rozmazaná oběť“ prchá. Sklopený krk a natažené nohy, jinak by měla těžiště moc vepředu 😉 (viz i předchozí snímek – kde má těžiště, když stojí).

Rvačka o žrádlo – když mi zbude chleba, chodím krmit racky. To je vždycky křiku. Je to jak ragby, slétnou se na jednu hromadu, potom jeden vyrazí s plným zobákem a ostatní za ním :-). Jsou tu všude, když si sendu na lavičku s jídlem, hned přiletí a „žebrají“. A sežerou všechno, i hranolky od „mekáče“.

Na mě ty černé labutě nepůsobí dobře :-), ještěže občas roztáhnou křídla (mají je zespodu bílá). Ptáci v popředí předvádějí, proč mají labutě dlouhý krk – aby dosáhly na dno. Jsou totiž ta velké a objemné, že se nepotopí, jenom krk, větší část těla i s „nožičkama-ploutvičkama“ kouká ven. Ale je to takový smutný, až depresívní pták. Oni ty naše bílé taky nejsou zrovna veselé (v angličtině se jim říká němá labuť, protože nevydávají moc zvuků), ale bílá je přeci jen veselejší. Mimochodem, labuť bílá (či po anglicku němá) je nejtěžší létající pták.

Asi 8 km od Hobartu je galerie moderního umění – Mona Art Gallery. Z Hobartu tam jezdí autobusy, ale i tento malý katamarán.

Brzy už se dočká většího nástupce (v hale Incatu v pozadí už se rýsuje nový člun). Výhodou katamaránu je velmi malý odpor a tudíž stačí malé motory.

„Žánrový“ obrázek – povšimněte si, jak voda trup obtéká, vodoryska je čarou jen teoretickou :-). I u lodí roste potřebný výkon s mocninou rychlosti a „šplouchání“ se na tom podílí velmi významně. Třeba ponorky bývají pod hladinou rychlejší než při povrchové plavbě – nedělají vlny :-).

Do práce chodím pěšky, většinou to vypadá takto. Hory, zelené lesy, kýčovitě modrá voda. A ostnatý drát v popředí mi připomíná, že na dovolené nejsem :-D.

Ostružiny tu rostou všude. Nejdříve jsem nevěděl, jestli to není něco jedovatého, ale potom jsem ochutal a nic mi nebylo :-). Takže se cestou z práce a do práce pasu 🙂

Zatímco ostatní lodičky se zvedají a klesají podle přílivu a odlivu, tato sedí pořád na dně. Pochybuji, že ještě někdy vypluje… Ale každý den jí zdravím jako starou známou 🙂

A ještě pár cenových údajů, kdyby se sem někdo chystal 🙂
Litr benzínu tak 1.5 AUD (1 dolar je asi 20 Kč)
Litr mléka v supermarketu 1.25 AUD, ale v malém krámku to může být i 2x tolik (což ostatně platí pro všechny potraviny).
Balení 6 housek 2.
Malý jogurt 1.
Čokoláda 200g 4.
Fast-foodové jídlo tak 7-12.
„Pořádná“ večeře od 30 výše.
Hotel 120 až 180 za den.
Pivo třetinka 6 (na alkohol tu mají speciální obchody, v „potravinách“ se koupit nedá).
Malé auto tak 20000, větší 30000 (třeba Oktávie :-)).
Městský autobus od 3 do 5, podle distance.
Taxík vychází tak 2 na km. Zajímaví, že se na internetu dá najít, kolik bude taxík z A do B stát, a vždy se trefí!

Už se moc těším, až budu psát zase o letadlech, ale ještě si počkáte. Zatím nabíráme každý týden jeden týden zpoždění a i když nikdo nechce nic říci, předpokládám, že 2. kolo RCEX nestihnu :-(.

Honza
3.2.2013