Cesta do TAS – 15.1.2013


Loučení s domovem :-(.


Mám rád sníh a vypadá to, že si ho tuto sezónu moc neužiju. Na lyže sice nebyl ani čas, ani příležitost, ale zalétat s Virem jsem si šel.


Přistání potom nebylo jako do peřin, ale rovnou pod peřinu 🙂


Vyrazil jsem v neděli ráno do Prahy, cesty byly zasněžené, ale prázdné, tak jsem si dovolil zastavit a vyfotit si Bezděz.


“Náš” Airbus ČSA na lince do Paříže v očekávání. Těch krytů a pojistek na letadle je, sundávali je dva lidé asi půl hodiny :-).

Objednal jsem si letenku přes Internet, v požadované lhůtě zaplatil – a nic. Po dvou dnech urgencí jsem se dozvěděl, že se jim “zhroutil” platební systém, že zamluvená letenka propadla a že mě musí nějak vyřešit. A vyřešili. Namísto letu se společností Qantas přes Londýn a Singapur mi našli spojení přes Paříž a Hong Kong s Cathay Pacific. Prý byla letenka dražší (?), ale účtovali mi jen tu původní. Ale měl jsem “nervy”, nicméně na onu cestovní kancelář jsem nezanevřel (stejně střídám dvě, vždy když mě v jedné naštvou, jdu k druhé :-)).


Boeing 737 v barvách prvních tryskáčů ČSA. Mně se ten retro styl stejně líbí víc než “kabátek” nový, hlavně proužek přes okénka je sexy a “fousy” na přídi a bílostříbrný trup… Paráda. (Prý v neděli letěly Boeingy u ČSA naposledy. Ach jo, Airbusy jsou hnusný, já měl vždy raději Boeingy – ach jo :cry:.)


Pro srovnání Airbus v Paříži (vždy sleduji, zda nakládají/vykládají mou tašku, po pravdě řečeno, viděl jsem jí za ty roky jen jednou :-)). Po hodně dlouhé době jsem letěl s Českými aeroliniemi (ČSA). Úpadek společnosti je vidět :-(, hrozně mě to mrzí. Vždy jsem za nejnafoukanější profesi považoval celníky a různé inspektory. Kam se ale hrabou na hlavní letušku na palubách ČSA. Brrr, jen jeden postřeh – hlášení, nejprve v češtině a potom v angličtině, přičemž to druhé je tak 2x rychlejší a naprosto nesrozumitelné, naučené a oddrmolené. Když má ale říci něco, co naučené nemá, tak koktá jak já 🙂

Letušky Cathay Pacific jsou ale možná ještě horší, strašně odměřené. Možná jsou takoví Číňani všichni, zvláště k cizincům :-), ale mně to vadí, vždyť kdy jindy si může člověk beztrestně zašpásovat s hezkým děvčetem. A zvláště ve srovnání s australskými letuškami (ale i “letušáky”), kde konverzace jaksi patří k obsluze, mi ty “studené čumáky” vadí :-). Takže příště (pokud nějaké bude) jedině s Qantasem.

Ale i v Číně platí, že jak se na druhé koukám, takovou mi oplácejí, takže vůbec nevylučuji, že si za ty jejich zamračený “asijský” ksichty mohu sám :-).


Reklama na FedEx a neodolal jsem – nemám rád navigace, takže naprosto souhlasím (překlad: GPS říká “pokračujte vpřed”, my se ptáme “nepotřebujete pomoci?”). Docela by mě zajímalo, zda je ta fotka aranžovaná :lol:.


Jedno z nejkrásnějších dopravních letadel na světě – Boeing 747 (zvlášť zepředu :-)). My jsme letěli z Paříže do HK Airbusem 340 (4 motory, 12 hodin) a do Sydney potom A330 (2 motory, 8 hodin – počet motorů samozřejmě s dobou letu nemá nic společného). Proti jumbu (a A380) jsou to takové “užovky” s poměrně (ve srovnání s B747 a A380) úzkým trupem (viz následující obrázek), určitě jsou ale hlučnější a méně pohodlné.

Zajímavé bylo oblétávání Himalájí ze severu a východu, ale neseděl jsem u okénka, tak fotku nemám. Jen zážitek :-).


Letiště v Hong Kongu, odkud odcházejí motory, baterie atd. pro naše malé “miláčky” (a nemyslím děti, pro neznalé – viz Hobbyking). Letiště je na vodě, při přistání vždy podvědomě čekám šplouchnutí, ale zatím to vždy “jenom” žuchlo. Vysoké hory lemují letiště z druhé strany.


Milé Evy – to jste se nepochlubily, že máte leteckou společnost. A pokud vám nepatří – poskytují vám alespoň slevy ;-). I já jsem jednu společnost zakládal, pro model Boeingu 247 jsem vymýšlel zbarvení, ale vymyslel jsem jen “Kamenické aerolinie”, anglicky “Stone River Air Lines”, zkratku psát nebudu, tak jsem od nápadu raději ustoupil a použil kamufláž vojenskou.


Sydney – slunečno, 21°C.


A konečně Hobart, požár jsem z letadla žádný neviděl a je tu příjemně, okolo 20°C, ale vítr fouká pořád.


Šel jsem se namísto spaní raději podívat do loděnice, všichni mě radostně vítali, přičemž mávali papírem se seznamem otázek a problémů, které mám (cože, já???) vyřešit. Ale prý to počká do rána. Jsem ubytovaný ve stejném hotelu jako minule (i zde mě vítali jako starého známého), výhodou je, že mohu do práce chodit pěšky – vzdušnou čarou je to sice asi kilometr, protože však musím “obíhat” Záliv prince z Walesu, trvá mi to tak 1/2 hodiny. (Vpravo dole je kormorán.)

Honza
15.1.2013

komentáře 4

  1. Honzo,už po druhé píšu,že těžce,ale těžce závidím ty tvoje cesty.Prostě nádhera.I za cenu,že tam máš práci.Jednou bych se tam chtěl podívat.Tajný sen.
    Zdravím z Moravy
    Boban

  2. V neděli odlet, v úterý článeček. Paráda, zlepšil jsi se, díky. Jenom aby Ti to tempo psaní vydrželo !!! To víš, my , kteří sedíme doma, na Tvé příspěvky netrpělivě čekáme 🙂
    Honza

    P.S. Fotka kormorána je úžasná 😀

    1. Evi, Bobane, Honzo – děkuji za uznání a jako zvláštní bonus přikládám detail 😀 H.

Komentáře nejsou povoleny.