Komentáře: 29

1. Ahoj,
   Radeji neco jineho, dlouho Ti dluzim komentar na dotaz „jak jsem presel na 2,4“. Vleklo se to. Uz hezkych par let jsem ve sve XM22 mel obcas modul Spektrum. Fungovalo to, ale spojeni VF dilu s antenou bylo reseno pod psa. Trubka se sroubem byla upevnena v plastu nevalne jakosti a vsechnu cnelo radialne ze zadni steny. Kdyz jsem o tom debatoval s kolegou, navrhl mi spojit to vnitrkem a bylo. Ze mne to nenapadlo.
   Na dalsi problem jsem ale narazil v okamziku, kdy jsem zjistil, ze Rx vhodne pro vetrone (s fousama) jsou jen 6 kanal nebo 9 kanal (tezsi a hodne drahy, se satelitem).
   Sestikanal jsem mel, ale radeji jsem koupil devitikanaly. Pak jsem v ramci uspory vahy presel na sestikanal, brzdy jsou na V-kabelu. Jsou na servech Atlas 09, ktera se daji programovat (napr. otocit smysl) tak to slo docela dobre, s nevyhodami se musi clovek smirit. Programovani bylo docela zabavne a dlouho mi to vydrzelo. Dokonce se mi podarilo naprogramovat tak, ze pri vypadku signalu (i mzikovem) se zapinal motor a potlacovala vyskovka.
   Takze – nevim. Asi nejvic zalezi na hardwarove situaci kazdeho jedince.
   Pak uz je to asi jedno, nemyslim si, ze nektery system je spatny.

2. Zpět k tématu… z uvedeného výběru bych jednoznačně volil AH Evolution, ovšem s klasickým ocasem (jako má Orion EC).
   Vždy se mi líbil motýl pro svoji jednoduchost a aerodynamickou čistotu, ale co jsem zkusil velkou směrovku, už bych neměnil… Na poslední vydařené soutěži v Poříčí mi odešlo jedno křidélkové servo, tři starty včetně finále jsem tedy řídil převážně směrovkou, což i v tom mírném větru bylo celkem v pohodě, až na přistání, tam jsem výrazně ztrácel body… 🙁
   Ještě se podívej na Mach2 od Ivana Šandy, moc pěkné a bytelné éro, jako varianta do větru by to nebyla marná volba…
   http://www.sandamodels.com/Mach2.php

3. Ivane, dík za zprávu. Já se nemohu pro žádný z 2.4 GHz systémů rozhodnout (vždyť je to na celý život – či jeho zbytek :-)), takže zatím zůstávám u „pomalejšího tikání“ na 40 MHz.

   Petře, Mach2? Vychází mi, že by stoupák musel mít průměr alespoň 30 km :lol:. Model hezký, ale nevím, zda by šel do předku „narvat“ motor. Jinak už se mi scházejí náměty na pokračování, těch 2.5m je v Česku dostupných poměrně dost.

   Co se motýlu týká, mně se moc nelíbí (z estetického hlediska), ale na Castorovi funguje bez problémů, podle mě za to „může“ dlouhá plošná délka a tudíž malá plocha OP a také štíhlé křídlo, takže ty nepříznivé zatáčivé momenty jsou relativně malé. H.

4. Ač létám jen rekreačně (možná se to ještě změní :-)), tak bych si dovolil pár poznámek.
   Máš naprostou pravdu, po počátečním nadšení s modely typu RCEK mě to letos asi definitivně pustilo, pohyb vzduchem se dá letem nazývat jen za bezvětří 🙁 Prostě malý model bez patřičné „hmoty“ jaksi neletí.
   Je škoda, že nová kategorie je omezena na 100 palců, 110 by bylo mnohem lepší, podstatně by se rozšířil výběr modelů, třeba od tvých oblíbených AH. Já osobně rád stavím, nákup modelu bych bral jako osobní prohru 🙂 , ale stavět 2,5 m se mi nechce, ale do 110 palců už bych se asi vešel 🙂
   Pokud bych se příští rok na nějaké soutěži objevil (nejdřív ale budu muset „zkousnout“ povinný vstup do nějakého klubu kvůli licenci), tak trošku předělám svojí 3,5 metrovku, možná jí ještě pamatuješ z Dehtár. Stávající motor váží 220 gr (Mega 22/30/3) a 8 článek NiCd taky není nejlehčí. Když stáhnu letovku na 2 kg, tak to bude parádní soutěžní „brus“ 🙂
   Petr

5. Ahoj Petře, je to ono?
   

   S „odtučňováním“ to nepřeháněj, Aspire Honzy Micky má 2.8 kg a bije nás!

   A proč 100″? Nějak jsme se na shodli, že 2.5 m je rozumných. Určitě by šel i jakýkoliv jiný rozměr, ale teď už je „na stole“ dlouho 100 palců (2540 mm) a bez opravdu pádného důvodu to tak asi i zůstane ;-). H.

   1. Jo, to je přesně ono. Teď to hmotí cca 2450 gr, zatížení nějakých 34 gr/dm2, při 2 kg bych se dostal na cca 27 gr/dm2.
      Jinak na příští stroj jsem se inspiroval Odyssey od AH, ale to má právě těch 2,7 m 🙁 . I konstrukce bude podobná.
      Jo a nevymlouvej se na velikost, to na fotce se s přehledem vejde do fabie, takže 4 m dáš do oktávky a ještě budeš mít rezervu 🙂

6. Vsimnul jsem si konecne, ze pravidla urcuji eroplan vic, nez si asi vetsinou myslime. Hlavne se to tyka trupu. V kazdem pripade to vede na trup kompletne vycpany vybavenim. Jinymi slovy co nejtenci.
   Mozna jsem neco zaspal – pravidla 100″ jsou nekde probirana?
   Taky se porad domnivam, ze vetron musi letat rychle a ze hmotnost je az na druhe pozici. Ale v RCEK opravdu musi byt hmotnost minimalni. Samozrejme, dosazena vyska je neprimo umerna hmotnosti ale ono to funguje i v kluzu … takze sve mysleni pomalu opravuji.

7. Ahoj Ivane,

   podle mě určitě pravidla určují model, zejména ale způsob startu (viz RCEK nebo i F3J nebo volňásky). Co se trupu týká, mám opět pocit, že móda „gondoly s tyčkou“ je opět spíše záležitost výrobních možností. Trup má, jako každé obtékané těleso, dvě složky odporu – třecí a tvarový, podle mě vyjde klasický trup, samozřejmě o minimálním potřebném průřezu, aerodynamicky výhodnější a možná i lehčí než „tyčka s bambulí“. V F5J na startu v podstatě nezáleží, tak čekám, že i startovní pole bude pestřejší (alespoň v malé kategorii, ve velké vypadají všechna éra stejně).

   Samostatná pravidla na 100″ nejsou, tedy jsou stejná jako pro velká F5J s výjimkou omezení rozpětí.

   S hmotností nevím, já dávám přednost rychlosti před malým opadáním v kroužení. Alespoň v F5J se beztrestně nedá nastoupat tak vysoko, aby se maximum dalo „napadat“, takže k nalétání času musí pomoci termika, a mně se zdá být větším problémem stoupák najít, než se v něm udržet (většinou :-)). Přiznám se ale, že přemýšlím i nad klidovou RC A-dvojkou, pokud by se někdy stalo, že se první kolo poletí hodně brzy ráno nebo poslední kolo pozdě večer.

   RCEK neřeším, podle mě je to slepá ulička vývoje, či především VMR je velký omyl.

   Honza

   1. Mě by třeba docela zajímalo, podle čeho soudíš, že se Scorpion jen hrne vzduchem… Mě je naopak při 630g stále sympatičtější, bohužel až na konci roku jsem došel k poznání, jaký jsem pitomec že jsem neposlouchal své instinkty a nelétal RCEK jen s ním, ukazuje se, že ani v tak pojaté kategorii jako RCEK, kde je malá hmotnost výhodou, to není nijak velký handicap, naopak kladů to má spoustu. Nevidím ale moc důvod hmotnost zvyšovat, takhle to prostě létá. Pokud budu v roce 2013 létat někde i „malé F5J“, tak určitě se Scorpionem, jen mu dám o palec menší vrtuli, abych šetřil motor.
      Jinak z hlediska domácí stavby trochu koketuji s tím, že bych si v elektroverzi udělal Limita, známého z RCVS. Je to v podstatě klasická stará „védvojka“, při rozpětí 2,5m má celkovou plochu přes 60dm2 – prostě menší štíhlost, vletová hmotnost v elektroverzi by přitom nemusela být moc přes 1000g. Přirozeně by proti RCVS verzi došlo na nějaké brzdy a asi i křidélka…

      1. Tomáši, mně se s Virem létá nejlépe s 630-650 gramy, ale když ho srovnám s kilovým Castorem, je to „Naprostý Zoufalec“. Podle mě se F5J-100 bude létat s modely 1-1.5 kg (asi s dovažováním). Možná, že „celokompozit“ se chová jinak, možná že se pletu, ale mě to prostě vychází na „těžkou váhu“ 🙂 H.

         1. Poznámka na okraj – do toho, co rozebíráš v článku, teď nově vstupují jako komplikace slovenská pravidla, která zachovávají maximální motor 2208… Plyne z toho, že pokud člověk nevylučuje účast třeba v Holíči, tak musí nad tímto uvažovat, což prakticky asi limituje hmotnost někam k 850g, s kilovým letadlem už bude dost problém nastoupat ve větru 🙁 Tohle z tvého výběru asi splňuje jen Cumulus…
            Mimochodem to nepíšu nijak nadšeně, raději bych viděl „volnou kategorii“, limitovanou jen rozpětím, nicméně pokud se ten SK návrh nezmění, tak je asi na místě s tím počítat – třeba normálně létat s účinnějším pohonem, ale mít možnost to s minimem práce předělat na „RCEK pohon“…

8. Honzo, mel jsem na mysli PREDEVSIM zpusob startu, ktery je soucasti pravidel. Napriklad .. u soucasne F5J uz nemaji serva v kormidlech co delat, protoze motory jsou diky pravidlum lehke.
   Lehke eroplany RCEK … mne prekvapilo, ze maji vyhodu i ve vetru, kdyz se neda prakticky tocit. Ale vetsinou se asi leti skrz stoupaky a klesaky takze ve vysledku je zase ve vyhode ten lehky.
   Co nejtensi trupy jsou ted u zavodnich eropanu vsech typu, ktere nas bavi, nezavisle na tom, zda z jednoho kusu nebo „pod and boom“. Viz treba F3J, K3K atd.
   RCEK … podle mne staci dodat do pravidel jediny odstavec, aby se kategorie vyrazne zmenila a stala se „pratelskou“. Predhanky motoru jsou docasna zalezitost, jen do te doby, nez budou mit nakonec vsichni stejne vykonne.

9. Ahoj Ivane,

   k té „optimální“ hmotnosti: dneska už by neměl být problém dle GPS modulu určit průměrnou rychlost letu. Já mám pocit, že už jsem o tom někde něco četl, ale nemohu si vzpomenout kde (myslím, že to psal nějaký F3Jéčkař). Na takovou optimální rychlost by model měl mít hmotnost.

   Termický let se skládá (uvažováno bez startu, protože ten je pro model rozhodující, tak by se nám tu teď pletl) z hledání termiky, což je víceméně přímý let větší rychlostí, kroužení v termice, což je let na minimálce a případně návrat z termiky, což je opět rychlý přímý let. Takže jediná fáze, kde těžší model ztrácí, je kroužení v termice, což většinou znamená, že model nevyleze do 400 m, ale třeba jen 350 (demagogie, vím).

   V F3J je tlak na snižování hmotnosti, protože je to jediná možnost, jak zkrátit vlek a tudíž se odlišit od konkurence. RCEK závisí na stoupání, zase těch pár sekund je pro výsledek naprosto podstatných.

   Docela jsem zvědavý, jakým směrem se bude vyvíjet F5J, protože tyto modely mohou být optimalizované pro let, nikoliv pro start. Já bych si vsadil, že budou spíše těžší než lehčí.

   Krátká úvaha na toto téma je zde.

   Honza

10. Poznámka k hmotnosti modelu od Romana Vojtěcha – viz http://lomcovak.cz/wp_cze/f3b/2012/10/znovu-gps/ , komentář z 1.11. 12:01. Samozřejmě, celý článek stojí za přečtení ❗ H.

    1. Už když jsem tu Romanovu úvahu četl, vzpomněl jsem si na debatu o hmotnosti ( nebo asi přesněji plošném zatížení ) nejenom tady :-)))
       Když mi jeden F3J pilot ( Francesco Meschia ) tvrdil, že F3B Eagle s hmotností 3kg je na F5J v pohodě použitelný, také jsem o něm dost pochyboval 🙂

       1. V jeho rukách určitě 🙂 (sorry, Honzo)

          Podle mě je důležité, jak píše Roman, jaká je strategie soutěžního letu. Pokud je to hledání termiky, tak model potřebuje rychlost, pokud je to max. výška dosažená v co nejkratším čase (RCEK, F3J), tak je potřeba malá hmotnost. H.

          1. 😛

11. Tomáši, můj názor je následující:
    – omezit motor ve výškoměrové kategorii podle mě není jen chyba, ale přímo hloupost, alespoň mě se takovým omezení min. hmotnosti, max. rozpětí a k tomu ještě i pohonu jeví – nejsem schopem přijít na jedinou výhodu, kterou by to mělo mít, na druhé straně k existujícím nevýhodám „vyhoněných“ pohonů přibudou „komplikace“ s výškoměry; na druhou stranu, pokud se na tom dohodli, mně to nevadí, možná „ochrana investic“?
    – ať si „bratia“ dělají co chtějí, já na mezinárodní FAI soutěže jezdit nebudu, pro mě je vrcholem okresní přebor 🙂
    – naše dohoda (pokud platí?) je, že budeme létat F5J a třída 100″ bude hodnocená zvlášť; podle mě je to pořád nejlepší řešení, pokud to tak nebude, tak stejně budu létat s malým mezi velkými 😉

    Prostě – není to můj problém.

    Mimochodem, děláš na pravidlech F5J-100? Já bych byl pro ona „třířádková“, jako F5J s menším rozpětím 🙂 H.

    1. Pro příští rok celkem žádná pravidla nepotřebujeme, pořadateli nic nebrání to vyhlásit „třířádkově“… Odhaduji, že pokud bude zájem, tak v roce 2013 na podzim bychom si to nechali schválit na základě zkušeností a pak se uvidí, zda bude zájem o nějaké vážnější změny proti F5J. Podle mě to bude fůze – startoviště lze vzít z RCEK 2013 (bylo to zjednodušeno), výškoměr a letová úloha z F5J, tohle nebude problém.

       Jinak ještě k modelům mám jednu poznámku – tvůj článek je bez námitek jako přehled modelů na trhu. Pokud se na to ale podívám šířeji (a uvažuji teď o variantě libovolný motor, ne 2208), tak si prostě myslím, že všechny ty modely mají zbytečně malou plochu křídla. Nevidím naprosto žádný důvod proč mít průměrnou hloubku pod 200mm, tedy 50dm2 plochy, klidně bych si ale troufl jít i výš – v minulosti byly velmi úspěšné klasické RCV2 s hloubkou u kořene při rozpětí kolem 2,5m až třeba 260mm, tedy plocha i s nějakým zúžením konců i nad 60dm2… Z té nabídky někam sem zapadá jen Linea, vše ostatní je znatelně štíhlejší. Už jsem to zmiňoval v tom dřívějším příspěvku, ale osobně bych zkrátka mířil někam tímto směrem – nestavět zmenšené F3J (nebo zvětšené RCEK), ale spíš to pojmout proporcemi trošku jinak.

       1. No v té době jsem dost různých V2 postavil, ale takhle „štíhlé“ křídlo (při 2,5 m rozpětí kořen 260 mm) mě nijak letově nepřesvědčilo, obvykle jsem používal max. 230 mm.
          Teď stavím stroj, při rozpětí 2,5 m střední hloubka 152 mm, štíhlost 16,7, konstrukce polyš+balsa+folie (kopie Orionu od AH), sám jsem na ten letový projev zvědavej 🙂

          1. Souhlas, já těch 260mm zmiňuji spíš jako extrém, osobně bych se držel někde u té střední hloubky 200-210mm, tedy u kořene do 240mm, spíš o trochu méně.

             Obecně ale jde o to, že schopnost návratu proti větru a některé další vlastnosti je nakonec do značné míry o hmotnosti, setrvačnost se prostě neokecá. A když si uděláš štíhlý model o malé ploše, tak to sice bude vypadat hezky, odpor asi poklesne, ale od jisté hmotnosti už začneš ztrácet v opadání, což je problém. Řešením je samozřejmě růst rozpětí, ale pokud máme limit 2,5m, tak je na místě přemýšlet o tom, zda není menší štíhlost spíše výhodou…

             1. To máš pravdu, já to beru jako takový pokus. U těch mých starých V2 byl snad jako nejmodernější profil použit E205 🙂 a všechno to byly papíráky. Tak zkusím novější profil, štíhlé křídlo a kdyžtak se s pokoru vrátím ke starým, osvědčeným konstrukcím 🙂

       2. Tomáši, otázka na tělo. Když uspořádám soutěž F5J-100 s navíc mírně upravenými pravidly co se týká uspořádání startovišť (bez rozdělení na startovací a přistávací zónu), bude se počítat do žebříčku F5J? „Voni“ totiž jinak nepřijedou :-). Dík, H.

          1. Honzo, tohle by nešlo – nemůžeš počítat do žebříčku F5J soutěž, na které nemohou létat modely pravidlům F5J odpovídající, tedy nad 100 palců. V tomto bych na tebe jako trenér musel být ošklivý, sorry. Nad startovišti by se asi mávlo rukou (aspoň já bych jako trenér toto nezpochybnil), ale definice modelu či třeba nějaká změna bodování je už moc.

             Můžeš to nechat létat společně a pak vyhlásit samostatně pořadí malých – v tom problém není žádný. Anebo (podle mě ideální) vyhlásit kategorie obě… Určitě by se našli lidé, kteří budou létat oboje, přitom ale asi prozatím nelze čekat tolik soutěžících, aby to byl až tak velký časový problém. Přínos by byl i v tom, že by se na jednom místě porovnal průběh létání v obou kategoriích…

             Jinak sám za sebe bych si nějakou soutěž F5J-100 zkusil docela rád a asi bych přijel i na „samotné malé F5J“, ale otázka bude s termíny, pro zájemce o F5J je sezóna dost nabitá v zahraničí… Pokud bys o podobné akci uvažoval, tak se přimlouvám za poměrně brzký termín, volný je třeba druhý víkend v dubnu (až na Slovinsko F5J, ale tam asi zas tolik lidí nepojede). Bylo by totiž fajn dát možnost lidem si to zkusit co nejdříve, třeba je to pak přitáhne i na některé běžné akce v průběhu roku atd.

             1. Tomáši, cítím to stejně, proto jsem se ptal 😉

                Na zahraničí a elitu kašlu, mně jde o onen „okresní přebor“, lidi, co zatím F5J nelétají a v mezinárodní podobě o ní ani nepřemýšlejí. H.

12. Zdravím.

    A co říkáte na takový model.

    Hyper AVA Pro -e Ultimate F5J.

    To je podle mě perspektiva.

    Stálou životní naději JIVE.

13. Podle mě nejde na otázku optimální štíhlosti (při daném rozpětí) jednoduše odpovědět. Podle mě je vždy zvažovat více aspektů (pokud možno všechny). Někde jsem viděl studii, která říkala, že optimální štíhlost je okolo 10.
    V Modeláři vyšla kdysi studie prof. Epplera, kde vycházelo, pokud si to pamatuji, nemohu to jít zkontrolovat, že z aerodynamického hlediska je větší hloubka lepší (pokud si to pamatuji dobře, tak až 400 mm na dvoumetrovce).

    Důvody pro větší hloubku křídla bývaly dva – aerodynamický (Re číslo a nadkritické obtékání) a pevnostní (dostatečná výška nosníku). S nástupem low-Re laminárních profilů a kompozitních materiálů už nemusí být ani jedno problém. Při letu při vysokém vztlaku (kroužení) je totiž výhoda velké štíhlosti výrazná (i když bych dodal, že při kroužení v termice je to jedno). Obrovskou výhodou velkých hloubek je naproti tomu viditelnost (pro oko je podstatná šířka ne rozpětí).

    Celkově mi tak vychází, že nemá cenu blbnout a přehánět to ani na jednu stranu. Kdybych si chtěl model postavit (a jak jsem psal výše, raději si ho koupím), uvažoval bych následovně: za optimální plošné zatížení považuji 25 g/dm2. Se šuplíkovým vybavením uvažuji hmotnost 1200 g, takže plocha by měla být 48 dm2, při rozpětí 2.5 m je střední hloubka necelých 200 mm. To jde.

    Třeba Havran měl rozpětí necelé 2 m a hloubku 240 na středech a potom 170 na konci ucha, profil E178 a já jsem s ním byl moc spokojený. Úvaha byla následující: potřeboval jsem rychlejší model (poměřováno standardem Primery a poté Kavky), takže jsem volil tenčí profil (8%). Aby měl nosník dostatečnou výšku, vyšla velká hloubka. Hmotnost byla daná podle vybavení (ještě s NiCd) a z plošného zatížení vyšla plocha a rozpětí. Tady bych ještě upozornil, že při velké hloubce křídla vyjde i dost dlouhý trup.
    Jinak já už jsem skoro rozhodnutý si koupit Avii nebo Prelude.

    Zdraví, H.

    1. Mimochodem s Avia létali letos v Dubnici Argentinci, jeden let s tímto modelem jsem dokonce sledoval víc do detailu, kdy jsem jako člen jury hlídal reflight (bylo předtím drobné dohadování, tak jsme zrovna tento let hlídali pečlivěji). Je to těžké hodnotit, popravdě nešlo o právě špičkové piloty, ale modle mi přišel poměrně neklidný, což sice může být rukama, ale ze zkušenosti s něčím podobným si netroufám vyloučit ani pevnost křídla – ono když se to za letu trochu „vlní“, tak to nemusí vést k nějakému „rozpadu“, ale může to přinést právě ten „neklid“. Nicméně vyloženě špatné mi to nepřišlo a po dobrém seřízení se slušným pilotem by se s těmito modely Topmodelu dalo létat F5J-100 určitě, to zas ano 🙂

14. Zdravím.

    Zdá se, že modely typu Daidal a spol, všeobecně bodují. JIVE.

Komentáře nejsou povoleny.