F5J – Bořetice 28.7.2012


Slovenská invaze na jižní Moravu :-), aneb mezinárodní soutěž za účasti 35 pilotů ze 3 států F5J v Bořeticích.

Soutěž pořádal oficiálně LMK Hustopeče, ve skutečnosti vše perfektně zajišťoval zkušený pořadatelský tým z RMK Dubnica n. V. Ze Slovenska přijely také 3/4 soutěžících, které doplnilo „několik“ našinců a Alfred Schuller z Rakouska.


Uvítací ceremonie se zúčastnil i pan starosta Bořetic a prezident (to je ten pán úplně vpravo) místní recesistické republiky Kraví Hora, který oficiálně otevřel vzdušný prostor. Časoměřičky a časoměřiči ve žlutých tričkách jsou rovněž „dovezení“, mají můj obdiv za to, jak vydrželi celý den na sluníčku.


Ředitel soutěže Juraj Dudáš ve výpočetním středisku.


Piloti do nadcházejícího kola se měli shromáždit v tzv. přípravném prostoru (ready box).


Létalo se na 8 starovištích, pět skupin v každém kole. Pořadatel vytyčil startovací prostor se startovacími značkami, přistávací body byly potom v dostatečné vzdálenosti, přesně podle pravidel.


Start bývá hromadný, i když „ulitých“ startů se mi zdálo dost. Ale k nějakému přesnému určení by byla potřebí kamera. Druhou otázkou potom je, jakou výhodu tím dotyčný získá. Ještě se k tomuto bodu vrátím dále.


Tady je hezky vidět, že přistávající modely mají díky oddělení startovacího a přistávacího prostoru menší možnost ohrozit časoměřiče.


Bořetické letiště je taková „nudle“ v údolí, vítr foukal kolmo na dráhu a přistávací body byly tak 60 m od sadu. Dělalo mi to problémy, Castor se potřebuje plazit k bodu přízemním letem (nemá klapky) a to tady nešlo. Musel jsem nalétávat ze strany a už jsem se nějak nestíhal srovnávat. Taky to podle toho vypadalo, abych byl 7 m od bodu, tak to nepamatuji :D.


Expertům to nevadilo, navíc sad je ve svahu a na něm se tak krásně zachraňovalo :-). Já jsem svah „vynalezl“ už ve druhém kole a využil jej i ve třetím.


Pokud jsem správně počítal, do sadu spadlo „pouze“ asi 8 modelů. V této souvislosti je zajímavá diskuse o možnosti spuštění motoru za letu, takové případy byly asi jen dva. Ačkoliv pořadatel před soutěží vyhlásil, že Y-kabely jsou povolené, zdálo se mi, že dost pilotů Y-kabel nepoužívá, ostatně je to proti znění pravidel.


Palo při přistání o sud, které vyznačovaly hranici letiště, přerazil trup.


Oprava však nebyla příliš obtížná, ani dlouhá.


Horko byly přímo pekelné, přes 30 °C, jižní vítr okolo 3-5 m/s (mám spálená lýtka, nemohu chodit, jen sedím u počítače :-)). Vítaný chládek poskytovaly ořechy lemující letiště. Společně s Mirkem a Petrem jsme vytvořili tým „Chvostoskoci“ :-).


Mirek létal se Suprou, bohužel při posledním letu ztratil signál a model se ve velké dálce z velké výšky zřítil :-(. Naštěstí místní s hledáním modelu pomohli, ale zkáza byla téměř dokonalá.


Petr létal s ověřeným NYXem, ale zapsal dvě nuly – jednou ukončil let v sadu, jednou byl velmi sporně diskvalifikován za kuriózní nehodu (neviděl jsem to, takže jen zprostředkovaně): při přistávání se model dotkl země, odrazil se a při uskakování před modelem Petr neúmyslným pohybem zapnul motor. Jury se shodla na tom, že šlo o spuštění motoru za letu, protože model ještě nezastavil a tudíž letěl :?:.


Jura Bačiak. Soutěž byla „chodicí“. Při páteční návštěvě Valtic a Mikulova jsme dle krokometru udělali asi 23 000 kroků. V sobotu na letišti to bylo 19 000!


Několik pilotů mělo v Bořeticích „něžný“ doprovod (včetně mne :-)), zde kráčejí na start Chybovi.


A zde je Karlova Orla nad sadem. Karol měl nulu hned za první start, kdy mu při odhodu odlétl kužel s vrtulí, potom už ale další chybu neudělal a dostal se do finále.


Dubnický kuchař a jeho proslavený guláš (zase jsem si spálit jazyk – proč nemohl být studenější?)


Dostalo se na všechny, na soutěžící, časoměřiče i …


… pomocníky a přihlížející :-).


Střídání na startovišti – Pika si chystá Tomáš Hlavinka.


Startovní lísky s výsledky sbíral vždy po skončení kola „Hell Angel“ (potetovaný fousatý chlap na motorce :-)) – dobrý nápad!


Na sousedním startovišti se hotovil ke startu národní trenér kategorie F5J Tomáš Hrubý s Cirrusem.


Při přistávání však přišel poryv a oba modely (Tomášův a Tomášův) skončily na zádech. Cirrus to odnesl prasklým trupem :-(.


Blikání je „pakárna“. „Kornoutek“ zastíňující blikající diodu v podání TH1 …


… a TH2. Časoměřiči nemají šanci něco zkontrolovat, mohou jen zapsat to, co jim soutěžící řekne (což neznamená, že si myslím, že by někdo podváděl). Co jsem si všiml, tak většina slovenských pilotů měla kartičky s opravdovým displejem :-).


Modely byly všechno „velcí ptáci“, konstrukční modely jsem viděl jen tři. Stejně je geodetická kontrukce nádherná (létal Boris Masár?, návrh bych odhadl na Pala?).

Do finále (jednokolové, pravidla chtějí kola minimálně dvě :-)) postoupilo 10 pilotů, ale byla to fraška. Už bylo pozdě, termika žádná, tak piloti modely posadili nad asi kilometr vzdálený svah, kde vyčkali konce pracovního času. Ostatně, již páté a šesté kole se neslo v podobném duchu :-(.


Ve finále přistáli dva (možná?) piloti pro vybité vysílače dříve, potom se ale rozpoutala další diskuse. Ukázalo se, že časoměřiči naměřili delší letové časy než 15 minut, oficiální „hlasitá“ časomíra byla pomalá. Zde je možná výhoda dřívějšího startu, pokud by časoměřič zmáčkl stopky při startu před gongem, ale jestli to stojí za to, neumím posoudit. Nicméně pravidla dřívější start zakazují. Jak dopadl tento spor nevím, odjížděli jsme dříve (za což se pořadatelům i pilotům ještě jednou omlouvám), ale podle mě je to další důkaz toho, že je lépe více věcí nechat na živém člověku než na pravidlech nebo počítači.


Vítěz již téměř tradiční – Bohuš Majerčík.


Odměnou pro vítěze měl být let v Dynamicu. Doufám, že neletěli, již asi 5 km od letiště nás při odjezdu zastihla vichřice přicházející studené fronty.

Soutěž byla na můj vkus hrozně dlouhá. Navíc mě páté a šesté kolo už ani nebavilo, už jsem byl moc dlouho na sluníčku :-), ale za 12. místo jsem rád a jednu „1000“ jsem taky dal :lol:. Přijeli jsme někdy v 9 ráno a odjížděli asi v 1/2 8 večer, domů jsme se dostali o půlnoci. Ale i tak to bylo prima a těším se na příští ročník :-).

Výsledky (ze Stoupáku).

Honza
29.7.2012

komentářů 13

  1. Jen krátký dodatek k mojí nule za nechtěný restart motoru, interpretace rozhodčích byla možná přísná, ale z hlediska čistých pravidel FAI jsem použil firmware umožňující restart, což je v rozporu s pravidly a tudíž ta nula je na místě 😉 .
    Byla to dost ošemetná situace a jsem rád že model, resp. roztočená vrtule po „mezipřistání“ někoho netrefila…
    Jinak i přes špatný výsledek hodnotím účast na soutěži kladně, spousta nových zkušeností jak po stránce pořadatelské, tak i soutěžní… nikdy bych nevěřil, že nalétám 7 minut ve výšce 15-20m na návětrné hraně sadu 😀 .

    1. Angličané říkají, že s rozhodnutím soudu nesouhlasí, ale respektují ho, tj. jury má vždy pravdu a já jejich právo na rozhodnutí ani způsob rozhodování nezpochybňuji. Nicméně nesouhlasím s tím, že „balistická fáze“ po prvním dotyku se zemí je letem. Být to na mně, zkrouhnul bych Tě za (ne)bezpečnost :lol:. Byly to moc hezké závody, dubničtí umějí! H.

      1. Honzo tady jde o něco jiného. Dotykem ze zemí končí pouze měření času, ale let skutečně končí až zastavením modelu, na jehož základě se pak měří přistání.
        Proto si myslím, že pokud došlo k roztočení mezi prvním dotekem a zastavením modelu, tak je to správně nula za let. Něco jiného by byla situace, kdyby si soutěžící drbnul do knyplu v procesu měření u zastaveného modelu – pak si myslím, že by argument „když jste si vymysleli úpravu s povolením restartu, tak mi to teď koukejte přečíst v PC“ byl relevantní a asi by na čtení v PC došlo.

        Nicméně ale jsme všichni hlavně rádi, že se nikomu nic nestalo a tohle byla spíš kuriózní shoda okolností, v pravidlech zrovna tohle asi moc problémů nepřinese.

        1. Tomáši, budu dělat Petrovi hypotetického právníka a dovolím si opatrně nesouhlasit. Pokud jsem něco nepřehlédl, tak pravidla používají termíny „pokus“ a „let“, ovšem zaměnitelným způsobem. Podle mě se kopírovalo z F3J :-). Ale to nevadí. Takže:

          a) Fakticky platí, že měření letu/pokusu končí dotykem modelu se zemí, tj. co se odehrává po dotyku se zemí, nemá na hodnocení doby letu ani výšky žádný vliv. Po dotyku se zemí už jde o přistání, za které jsou body zvlášť. Tudíž ani restart motoru po dotyku se zemí nemůže hodnocení letu/pokusu nijak ovlivnit.
          b) Restarty motoru pořadatel povolil, to znamená, že i když se Petr cítí vinen, ani toto důvod k nule nebyl.

          Podle mě mohl pořadatel, pokud cítil potřebu Petra nějak potrestat, jediné: vyhodnotit počínání pilota jako nebezpečné (pokud bylo) a potrestat jej ztrátou 100 bodů z konečného výsledku. (Je to podobné, jako když dostali Al Capona za neplacení daní a ne za vraždy :lol:)

          Jak jsem psal výše, rozhodnutí jury plně respektuji, ale myslím, že nebylo správné. H.

          1. Dám ti příklad z F3J (který se fakt stal!!!) – pilot viděl, že nedoletí včas, tak ťuknul křídlem o obilí (bylo to na rychlosti), načež vybral a doklouzal po čase na bod… Takže v F5J by při tvé teorii, že po doteku už to není let, ale přistání, mohl Petr po tom zapnutí motoru po doteku hypoteticky nastoupat a znovu se narovnat na přiblížení znovu a klidně přistát za plný počet bodů? Nene, tohle jsme řešili dobře, přistání je prostě součást letu a platí pro něj tedy to samé, jako pro vlastní let, včetně toho, že když je nad rámec pravidel povolen restart za nulu, tak bude při restartu motoru nula i v této fázi.

            1. Popsal jsi to přesně, toto Petr (a nejen on) udělat mohl. Pravidla říkají, že let (přesněji „pokus“, což se mi ale zdá být v tomto kontextu to samé) končí prvním dotekem se zemí. Zastaví se stopky a je konec, co se odehraje mezi prvním dotykem se zemí a zastavením modelu pravidla neřeší, ale rozhodně nejde o let. Vezmi si třeba přelétání pracovního času – jak byste řešili dotyk modelu se zemí v 9:59, odskočení modelu a zastavení třeba 10:02? H.

              1. No ta situace dotyk modelu se zemí v 9:59, odskočení modelu a zastavení třeba 10:02 je přesně to, co popisuji z F3J – tento stav by byl regulérní. Stane se to krajně výjimečně (ono to moc natrénovat záměrně nejde), ale existují takové případy. Ty totiž děláš pořád jednu chybu v úvaze, totiž to tvrzení, že dotykem země končí let… Ale prdlajz, dotykem končí měření času (5.5.11.12aIII) – nikde není řečeno, že tím končí pokus, v tom se prostě pleteš. Zrovna tak dostaneš nulu, pokud ti model pojede po zemi a ty narazíš do sebe nebo pomocníka a je jedno, že se to stane až po konci měření – tohle je v pravidlech natvrdo.

                Prostě dotek země je konec měření a dává ti to jistou díru pro přelétání pracovního času, pravidla pro let ale musíš dodržet až do zastavení a postihy dostaneš i po doteku země – dotek soutěžícího, odskok do safety zone atd. No a z kontextu plyne, že musíš dodržet i pravidla pro motor, tohle v pravidlech přirozeně není natvrdo proto, že restart motoru je prozatím mimo pravidla, ale ten kontext je prostě naprosto jednoznačný, na tom nic neuhádáš.

                1. Hmm, mně se to jednoznačné nezdá, podívej na bod 5.5.11.12. k): „Žádný bonus za přistání se neudělí, pokud model přeletí konec pracovního času skupiny.“ A taky když do Tebe narazí model, je nula jen za přistání, za let ne. Tyto i jiné body pravidel i obecná logika (poskakující vrabčák už neletí) mě vedou k tomu, že let končí prvním dotykem se zemí.

                  V jury i trenérem si ale Ty, takže uznávám Tvá práva rozhodovat, jen jsem nahoře vyjádřil, ex post a bez úmyslu vaše rozhodnutí nějak zvrátit, svůj názor, že rozhodnutí v Petrově případě nemuselo být zcela v souladu s pravidly. Ale jak říkám, šéf jsi Ty. H.

    2. Musím opravit odhad výšky, moje záchrana nad sadem probíhala dle výškoměru ve výšce nad 30m (start č. 4 – na grafu šedivá čára), a já přitom měl pocit, že lítám těsně nad větvemi…
      Ještě informace k Mirkovu pádu, model jsme našli dle mapy 850m daleko, takže ve chvíli výpadku řízení to mohlo být vzdušnou čarou k modelu max. 1 km, rádio Aurora + Optima 7, předpokládaná příčina je zastínění antény (tento přijímač má jen jednu) za uhlíko-kevlarovým trupem??

      1. Zcela natvrdo – Mirkův případ je podle mě další důkaz toho, že Aurora patří do Leningradu a ne do modelu. Už toho bylo fakt trochu moc – krásnou řachu pro změnu pro zblbnutí firmwaru jsme měli i na Písnici, další konkrétní příklady se popisovaly na RC Mania, antény s tou „bambulí“ jsou totálně úchylné – tohle se fakt nějak nevede 🙁

        Když už to musí být, tak bych tam aspoň určitě dal jako RX Optimu 9 se dvěma anténami, ale i tak…

        1. Add optima, pouzivam 7ku na hotlinery s kevlar uhlikovym trupom, antena je prilepena na vrchu trupu kusok za odtokovkou kridla … lietal som 900m vysoko, cca 200 m pred … nikdy som nemal vypadok … je jasne ze pouzitie 9ky je lepsie … skor to vidim na pouzite prijimacove baterky alebo nepouzitie SPC napajania. Ak kleslo napajanie pod 3,5V a nebol pouzity SPC konektor tak je mozne ze prijimac sa pri zabere viacerych serv a naslednom poklese restartoval. Ak pouzivate klasicke nicd alebo nimh tak jednoznacne 5 CLANOK!!! Napajanie SPC moze byt riesene aj samostatnym lipo dvojclankom malickej kapacity, napaja len samotny prijimac, nic viac odber cca 60mA


  2. Pro zábavu a poučení :-):
    1. let: 203 metrů a pořád nahoru až do 280 m (překročení 200 m je spravedlivý trest za nerozpoznání stoupáku),
    2. let: 190 m, potom sešup dolů, asi od 280. sekundy svah/sad a dokonce i mírné nastoupání :-),
    3. let: podobný druhému, akorát dolů to šlo ještě rychleji a nevydržel jsem s nervy až do konce 10. minuty (jen 9:14),
    4. let: stoupák jsem tentokrát i poznal, 163 m, zde jsem dostal 1000
    5. let: škrtací, řekl bych, že svah nefungoval, ale spíše jsem ztratil koncentraci,
    6. let: 201 m, chvíli jsem zkoušel letět sám, ale po 3 minutách už jsme stál s ostatními nad vinicí nad vesnicí. Bylo to daleko, strašně mi slzely oči, ale nějak jsem to zvládl, z grafů je ale zřejmé, že by bývala stačila i menší výška (kdybych nebyl „poseroutka“ ;-)).

    Normálně bych s Castorem očekávat tak 3 maxy a 3 lety 5-6 minut, takže skóre 5 maxů ku jednomu (pro)padáku považuji za vliv svahu. Nemyslím si ale, že by to nějak moc ovlivnilo celkové výsledky, podmínky byly pro všechny stejné. Při pohledu na výsledkovku jsou lidé jen více namačkaní, s menšími bodovými rozdíly mezi sebou. Větší roli tak hrály i metry výšky a přistání. F5J mně baví :D. H.

    1. “ Větší roli tak hrály i metry výšky a přistání. F5J mně baví “

      🙂 ja som ti to hovoril 🙂

Komentáře nejsou povoleny.