Modelářský ráj v Suché přivítal v generálce na MČR v RCEN, které se bude konal 1. září, 13 pilotů. Počasí proměnlivé, od sluníčka přes přeháňky až po souvislý déšť.


Petr bere návrat k létání vážně – pořídil si nový model od LS model, tenoučký profil řady AG, klapka po celém rozpětí, bude muset dodělat řízenou směrovku, protože klapky po vyklopení „nekřidélkují“, a pořídit si výškoměr :-).

Petr si nepřivezl jen model, ale i ženu („Angelu“ 🙂 – časoměřičku, manažerku, psycholožku), která se nás ostatní pokusila opít buchtami (mňam) – zde se „cpe“ Honza Micka. Za sebe ještě jednou děkuji, byly výborné.

Petr startuje …

… a neřídí (samozřejmě jen zdánlivě, model poslouchá na myšlenku :-)).

Ostatně, zdá se to být nějakou místní zvláštností (zde v podání Jirky Mihulky). Časoměří Jarda Imiolek – pořadatel, ředitel a pozdější vítěz soutěže.

Plocha byla podmáčená spodní vodou (vyvěrala mezi dlaždičkami prostoru pro piloty) a ačkoliv byl trávník střižen nakrátko, připadal jsem si jako chřástal :-). Na start opatrně kráčí Mirek, pro kterého to byla první soutěž vůbec – vedl si statečně.

Model je spíše stíhačka a ve výšce byl problém s ovladatelností. Ale to se poddá. Zde se však už nad pilotem stahují mraky.

Návrat po přistání, v pozadí Teplický zámeček. Při jednom přistání Mirek trefil „jezírko“, voda vystříkla asi metr vysoko, do modelu se však naštěstí nedostala.

Majitel areálu Pavel Štern měl nové rádio a bojoval s ním – za letu pořád pípalo, potom se však povedlo „něco“ nastavit správně a byl klid.

Pavel létal se Scoutem, Honza s Tilií. Asfaltová dráha bylo jediné suché místo :-).

Tilia je už taky pěkně „vodraná“, ale jak vím z vlastní zkušenosti, takové modely létají nejlépe.

Čekání na startovní signál. „Největšího ptáka“ měl Jirka. Na startovišti bývá při RCEN veselo, někdy až moc a neznalého to může překvapit. Ale co se škádlívá, rádo se mívá a popravdě řečeno, mně to špičkování při „serióznějších“ kategoriích dost chybí.

Snímek na památku – Honza s Ionem. Po poruše serva výškovky předvedl přemet o průměru asi 50 m, po kterém následovalo „tahání řepy“ :-(.

Jak znám Honzu, určitě se model pokusí opravit, i když tento konkrétní model už toho má za sebou dost. Držím palce.

Problém s výškovým servem měl i Roman s Optimou. Naštěstí ho to stálo jen jedno pokažené přistání, do dalších kol nasadil „zbytkový“ (čti otřískaný a mnohokrát opravovaný) Etalon od LS model, protože správný záložní model Virus Romanovi před 14 dny zmizel ve výšce. Diskutovali jsme to, není to tak řídký problém. Proto, jakmile začnete mít z výšky špatný pocit, jednejte rychle, žádné „ještě jedno kolečko“, na reakci máte tak 10 vteřin, potom už bývá pozdě.

Prší :-(, ale v Modelparku je se kde schovat.

A kdyžtak se přes vysílač hodí igelitka.Z loňského začátečníka Rudy už je profík :-). Mimochodem, Roman našeptával i mně – a výborně, dík.

Přistává Jirka Veselý – vždycky přesně (zajímalo by mě, jak to dělá :D). Díky delšímu pracovnímu času jsou starty i přistání v čase rozprostřené. Jeden model už je na zemi, druhý přistává, pilot třetího ještě kouká nahoru.

Icon je „vodník“, voda mu nevadí.

Háže Honza, řídí Petr.

Na závěr Honza Micka odstartoval svůj fotografický model (viz díru pod křídlem, kudy se fotí), mávali jsme mu, ale foťák nefotil – prý vybité baterky :-(. Příště :-).

Po hořické a před bořetickou soutěží jsem z Castora ani nevyndal výškoměr. Schválně, ne z lenosti :-). V prvních dvou kolech bylo hezky, vypínal jsem motor ve 107 a 154 metrech, v tom druhém letu po průletu termikou, ale než jsem se rozmyslel, byl model o 40 m výše – v F5J by mě to mrzelo. Třetí let byl škrtací, po vypnutí ve 133 m jsem nic nenašel a rozhodl se opakovat, ale při přistání trefil louži a než jsem rozpojil a znovu zapojil konektor, měl jsem na nastoupání asi jen 25 sekund (abych stihl skončit v pracovním čase), takže 166 metrů a jen 4:40 (nebyl vzduch, no). V dalším kole jsem letěl co nejvýše to šlo – za 30 sekund do 225 m, samozřejmě v termice. Poslední let byl taky na 30 sekund – 189 m (asi umírá baterka, do Bořetic už si vezmu novou 2S2150, kterou jsem si šetřil na Autonomy) a vyšlo to tak s 20 m rezervou. Nakonec jsem skončil jen 10 bodů za Jardou, takže jsem happy :D.

Zopakuji větu z minulé reportáže (už se osvědčila :-)) – bylo to moc prima a kluci ústecký/chlumecký/severočeský – dík.

Uzávěrka přihlášek na MČR je už koncem tohoto měsíce, neváhejte. Bude to stát za to!

Výsledky a další fotky na „Chlumeckých stránkách“.

Honza
21.7.2012