Břehule


Dokončeno, zalétáno!!! (Ještě jako balsetta – 1. díl, 2. díl a 3. díl).


Na serva jsem udělal „platíčko“ z „bedničkové překližky“.


Táhla jsou klasika – balzové lišty s dráty na obou koncích. Hmotnost táhel je asi 3 gramy.

Přijímač je potom natlačený do prostoru pod křídlo, táhla procházejí nad přijímačem (proto jsem dal na táhla na straně hlavice bílou trubku – aby to lépe klouzalo). Asi půlku antény jsem namotal na balzovou destičku, abych jí někde neutrhl, snad se dosah moc nesnížil, ale s modely tohoto typu se stejně daleko létat nedá. Letová hmotnost je 54 gramů.

Před létáním jsem ještě zkoušel, jak dlouho vydrží baterka. Nastavil jsem na vysílači „vrtění servy“ s periodou 2 sekundy a pustil stopky. Po 40 minutách bylo napětí baterie (1S 160) 3.72 V, takže na hodinu létání by to mělo být v pohodě.


Nějak si na ty tvary nemohu zvyknout – mám pocit, že neumím hezká letadla :-(.

Dneska u nás hodně foukalo, asi 6 m/s. Přesto mi to nedalo a šel jsem zalétávat (vždycky je to tak ;-), ale sluníčka a termiky bylo dost). Model jsem házel z ruky, výšku odhaduji tak na 7 – 10 m. Pohazoval jsem si asi 25 minut, většina letů trvala okolo 20 sekund, asi 3 lety byly přes minutu, jeden 2:45 (model byl možná i 100 m vysoko).

Dojmy:

  • kormidla jsou úžasně citlivá, zatím jsem si nastavil jen exponencialitu na 50%, ale asi to bude chtít o hodně menší výchylky, navíc model je až moc obratný, opět vinou velkých výchylek, ale dneska, v tom větru, se to hodilo;
  • těžiště je pod koncem torzní skříně a vypadá tam dobře, ale i to se asi uvidí až za klidu;
  • pronikavost bez připomínek, samozřejmě, že s těžším modelem se to srovnávat nedá, ale AG04 se zdá fungovat perfektně, rozhodně jsem neměl problém se vracet na místo startu (pokud bylo dost výšky :-));
  • chce to menší vysílač, EVO je moc velké, příště zkusím Optika, bude se lépe házet;
  • létání je hodně zábavné, úplně něco jiného než čučet na eroplán ve 300 metrech, jsem happy 🙂 😀 😆 .

Se „střílením“ ještě nevím. Dodělat háček problém nebude, ale natahovat gumu držením za konec trupu určitě nepůjde. Nějaké nápady mám, ale zatím mě baví „sportovat“, takže to nejspíše zůstane jak je.

Jo a jméno – po prvním letu mě napadla spermie, virus, bacil, trepka – prostě něco malého a mrštného, ale nakonec jsem zůstal u ptačích jmen – takže Břehule.

Honza
24. června 2012

PS: Ještě linky na diskusi o balsettě na Stoupáku a článek Jirky Veselovského tamtéž.

komentářů 5

  1. Pěkné, jen si rýpnu k tomu názvu – už jsem skoro pamětník a tak si pod jménem Břehule vybavím jednu klasickou RCV2, malý plán byl kdysi v Modeláři 🙂

  2. Pekny letadylko. Nevim proc pises, ze to neni hezky, je to jen trosicku tvarove nezvykly.
    Akorat jsem nekolikrat slysel, ze „V-ocas, to mi uz nikdy na model nesmi“… nikdy nerikej nikdy ?? 😉

    Na drzeni modelu pred strelbou jsem mel na Rorysovi kdyzi takovy udelatko – dreveny kolik skrz trup zhruba nekde pod odtokovkou. Za nej sis zahaknul 2 prsty a slo to krasne natahnout.

    1. Díky za pochvalu, už si i na ty tvary začínám zvykat. S tím V-ocasem je to tak – ideový předchůdce je Apogee a ta má véčko. Jinak je to samozřejmě další důkaz, že se mi nedá věřit ani dobrý den 🙂

      Na střílení jsem vymyslel poutko, ale kolíček bude možná lepší, uvidíme, zatím budu pohazovat a dneska chci zkusit svah. Až nás bude víc, dojde na střílení (modelů, samozřejmě :lol:). H.

  3. Létal jsem dnes na mírně se svažující louce proto větru, takže průměrný let byl tak 40 sekund. Dvakrát jsem ale trefil stoupák hodný toho jména – mám nový rekord – 6:20, ale zpotil jsem se – malý model ve výšce není vidět a navíc vylétl z pod mraku do modrého, fuj, takový flatr nohavic jsem už dlouho nezažil :D. Uvědomil jsem si ale, že zábavnější model už jsem dlouho neměl, je to o hodně větší sranda než elektry – uvidíme, jak dlouho mi toto přesvědčení vydrží. H

    PS: Fotka (mizerná z mobilu) – přistání do záchytné sítě.

Komentáře nejsou povoleny.