Kdysi dávno jsem narazil na zajímavý článek nazvaný “Základní povinnosti časoměřiče”. Upozorňuji, že některé poznámky jsou šité na míru americkým pravidlům a zvyklostem a navíc i termickým větroňům, především však se zdá, že “samoměření” je v USA naprosto normální, proto v překladu můžete za „časoměřiče“ dosazovat našeho “pomocníka”. Jsou to známé věci, ale snad neuškodí si je před novou sezónou zopakovat.

Základní povinnosti časoměřiče
Nejzákladnějšími povinnostmi časoměřiče je spustit stopky při odpoutání modelu z vlečné šňůry a zastavit stopky při doteku modelu se zemí. Oficiálně má časoměřič pouze změřit let a zaznamenat jej na kartičku. Nicméně, pokud dostanete časoměřiče, který vykoná jen tyto základní úkony a nic víc, porozhlédněte se po někom jiném. Dobrý časoměřič by měl:

• Spouštět a zastavovat stopky.
• Před startem říci, kdo je už ve stoupáku a kde.
• Ohlašovat známky stoupáků, změnu větru, apod.
• Po ukončení vzletové fáze odvést pilota z místa startu do místa, kde může stát a odkud může pilotovat. Pokud jde o vaši první soutěž, nebuďte překvapeni, když vás časoměřič popadne za loket, opasek nebo rukáv a jemně vás navede napříč plochou.
• V průběhu letu pilota informovat, co dělají ostatní (pokud jsou v přeletové vzdálenosti).
• Komentovat pilotáž vlastního pilota, pokud o to pilot stojí. Například: “na levé straně kruhu model stoupá lépe” nebo “narovnej trochu zatáčku”. Pozor, neříkám, že by měl být časoměřič kritický, měl by pouze s citem upozorňovat. Samozřejmě pouze v případě, že si to pilot přeje, zkušenější piloti to někdy nemají rádi.
• Vždy se snažit mluvit potichu a uklidňujícím způsobem, pokud někdo havaruje, pilota tím nevyrušujte.
• Pozorovat přistávací zónu. Pokud některý model přistávací zónu přelétne, mělo by být povinností časoměřiče postavit se před pilota a chránit jej před srážkou, pokud je to potřeba. Pamatujte si, že časoměřič neletí a měl by vědět, co se děje na zemi.
• Když zbývají do konce letu 2 až 3 minuty (nebo je model nízko), odvést pilota k přistávací zóně. Bývá jich několik.
• Pokud jsou v přistávací zóně jiní lidé (obvykle jsou), časoměřič by se měl s ostatními časoměřiči domluvit, kdo, kdy a kam přistane. Mezi přistáními by měla uplynout 1 minuta, aby mohl pilot přistát, mohla mu být změřena vzdálenost od bodu a mohl odejít.
• Když se blíží čas přistání, měl by časoměřič narovnat měřicí pásku a ohlašovat pilotovi každou malou změnu ve směru větru, apod.
• Odpočítávat přesně tak, jak si pilot přeje.

Není toho málo a časoměřič má hodně práce a hodně podnětů k přemýšlení. V ideálním případě by měl časoměřič znát svého pilota, jeho schopnosti i nedostatky.

Při výběru časoměřiče hraje osobnost pilota významnou roli. V nouzi je každý časoměřič dobrý. Pokud jste začátečník, uspokojí vás každý zkušenější pilot. Pokud je to možné, vždy usilujte o časoměřiče, který je lepším pilotem než vy. Samozřejmě, pokud by se tím řídil každý, špičkoví piloti vás za časoměřiče chtít nebudou.

Pokud jste pilot, musíte se s časoměřičem předem domluvit, co budete chtít. Konkrétně:

• Jak se má odpočítávat? Nahoru, dolů, v jakých intervalech. Například: “Chci odpočítávat nahoru (jen číst stopky) po minutách, předposlední minutu po 15 sekundách a poslední minutu po 5 sekundách”. Ať už chce pilot cokoliv, měl by to časoměřiči říci předem.
• Komentář v průběhu letu (viz výše). Někteří piloti jej chtějí, jiní ne. A někteří časoměřiči mlčí a jiní mluví až moc. Pilot a časoměřič se musejí domluvit.

Pokud jste si dosud neosvojili přistávací manévr, je pravděpodobné, že vás hlášení času každých 5 sekund spíše znervózní. Pokud se soutěžením začínáte, snažte se přistát v rámci 20-30 sekund stanoveného času.

Odpočítávání dolů nebo nahoru? Odpočítáváte poslední minutu nahoru (5, 10, 15, 20) nebo dolů (55, 50, 45, 40)? Pokud trénujete s “mluvicími stopkami”, pravděpodobně odpočítáváte dolů. Někteří lidé však mluvicí stopky nemají nebo nejsou schopni při letu převádět čas, kdy mají přečíst 9:05 a říci “55”, potom přečíst 9:10 a říci “50”. Pokud na to časoměřič není zvyklý, může se splést. Pokud jste pilot, buďte připraven na všechno. Zdá se, že je lepší si zvyknout na počítání nahoru, tj. pouhém čtení údajů stopek. Potom může pilotovi měřit každý.

Pokud “časoměříte”, snažte se být pilotovi koučem, pomocníkem, návodčím, taktickým rádcem. Časoměřič by se měl postarat o vše, co pilot v průběhu letu potřebuje. Časoměřič by měl být konzultantem. Pilot řídí a časoměřič dělá vše, aby mu let usnadnil. Dělejte vše, co pilot sám dělat nemůže. Buďte jeho smysly sledujícími okolí, zatímco on se věnuje letu.

Poskytujte rady, ale nenuťte pilota jich uposlechnout. Někteří časoměřiči jsou neobytní, pokud jako pilot neuposlechnete jeho rad, opakují své rady znovu a znovu. Ale pilot může být spokojen s “nulkou” a nemusí mít zájem o “výtah”, který je opodál. To je ale v pořádku, je to jeho let. Časoměřič by měl pilotovi říkat nikoliv co má dělat, nýbrž poskytovat užitečné informace a rady. Jak s nimi naloží, je na pilotovi. Radami, které poskytujete, by jste si měli být jisti. Je hrozný pocit, když pilotovi řeknete, aby někam přelétl, on poslechne a najde jen klesák. Pilotovi se také snažte dávat pouze informace, které může využít. Pokud se pilot snaží “vylizovat” bublinu ve 30 m, nebudete mu říkat, že dalších pět pilotů je ve stoupáku na druhé straně letiště. Protože se tam nemůže dostat, nemá význam ho takovou informací rušit. Pokud pilot hledá “vzduch” a někdo ve stejné oblasti nebo menší výšce stoupák najde, oznamte mu to. Při desetiminutovém letu nemá cenu hlásit pilotovi čas před pátou minutou. Pokud je vysoko, je mu informace, že má letět ještě 8 minut, k ničemu. A pokud bojuje ve 30 metrech, akorát znervózní. Samozřejmě, pokud pilot čas znát chce, řekněte mu jej.

Ať létáte jak chcete dobře, pokud si nevycvičíte časoměřiče, můžete dopadnout špatně. Několik rad:

• nedovolte, aby časoměřič zkoušel nové stopky při vašem soutěžním letu
• zkontrolujte si, zda časoměřič zná cílový čas letu a zda si jej na stopkách správně nastavil (pokud je to potřeba)
• zkontrolujte, že po vypuštění modelu čas opravdu běží
• dohodněte si způsob odpočítávání před přistáním, ne až po něm
• vždyť je to snadné: vypustit, naletět stoupák, vydržet ve vzduchu pár minut a přistát na bod!

Honza
16.3.2012