Plachty, deštníky, igelity – „babí“ léto si dnes vzalo přestávku :-(. Přesto se soutěž RCEN v Roudnici nad Labem podařilo za účasti 7 pilotů odlétat.


První hodinu či dvě jsme seděli, povídali, obraceli oči k obloze, překládali soutěž tu na příští sobotu, tu až na neděli za 14 dní. Nakonec to Jarda nevydržel, že prý to předtím, než se rozejdeme, ještě zkusí, nasadil na vysílač kryt a jak se rozhánět mraky. A světe div se, déšť, poslušen zákona schválnosti (už jsme se přeci dohodli, že soutěž bude přeložena, a začali balit :lol:), zeslábl a místy i ustával.

Náčelník zavelel, teď poletíš ty, ty a ty, paní Baďurová (pilotka F3B) dostala desky se startovními lístky a šlo se na to. Kvůli zkrácení soutěže jsme létali vždy dvě kola najednou.

Ostatně, největší zpoždění na soutěžích je vždy vinou nástupů, odchodů, apod. Možná by stálo za to zavést létání dvou kol najednou i v dalších soutěžích, namísto 5 kol „normálním“ způsobem by se možná dalo zvládnout ve stejném čase i osm. A na letiště chodíme kvůli létání, ne?

Z tohoto obrázku je zřejmé, kdo je na Roudnici pánem – Karel obklopen suitou věrných kráčí na start…

… odhoz a rychle najít tu správnou páčku.

Na RCEN se mi líbí, že se dá létat v podstatě s čímkoliv. Až jsem se v jednu chvíli zastyděl – v honbě za výkony, body a sekundami jsem málem zapomněl, že jde především o zábavu a příjemně strávené chvíle na letišti. A při RCEN pohoda JE :D.

Míra s modelem od Leoše Svobody z nedalekých Lovosic. Mám dalšího brouka v hlavě – Multiplex a Twin od MZK, také už vyzkoušená kombinace; já pořád váhám mezi Multiplexem a Jeti, pokud se tedy k přechodu na 2.4 GHz vůbec rozhoupu.

Mimochodem, z Roudnice byli 4 piloti ze sedmi (Vašek se právě přestěhoval). Postřeh Petra Lokvence, že na RCEN se „nejezdí, nýbrž chodí“, je tedy asi pravdivý.

Největší a nejmenší model v soutěži. Jarda si spočítal, že v boji o první místo jde o bodíky a rozhodl se v posledním letu riskovat …

… a takto to dopadlo – minus 60 :-(. Znám to, vždy si vzpomenu na MČR, kde po úspěšné sobotě můj nedělní útok na „bednu“ skončil dvěma „šedesátkami“ ze dvou letů a rozbitým modelem. Od té doby se na dílčí výsledky raději dívat nechodím, nemám na to nervy :-).

Mezírku v počasí jsme využili beze zbytku, Jarda a já jsme se dožadovali ještě dalších kol, ale Karel řekl dost a vzápětí se přidala i příroda. Pršet prý přestane až v úterý ráno.

Kluci díky za hezké dopoledne a nashledanou příští rok. Výsledky.

Pro mě to byla asi poslední letošní „oficiální“ soutěž, ještě zvažuji, spíše v teoretické rovině, F5J 15. října v Dubnici. Neoficiálně ale budeme létat i přes zimu!!!

Honza
18.9.2011