Drobky – 8.7.2011

Volné dny po deštivém víkendu jsem věnoval létání a hned si to musím zapsat :-). A v Americe se úspěšně rozvíjejí výškové spínače.

Létá celá rodina

Po dvou letech jsem vytáhl Vojtu na pole. Mefisto dostalo „moderní“ pohon – Axi2820/10 s vrtulí 11×8 a 3-článek Lipol. Po první zkoušce jsem rychle měnil 40A regulátor za 70A – wattmetr ukazoval asi 60 A. Stoupavost jsme neměřili, odhad je 15 až 20 m/s. Bohužel Vojta trpí alergií na trávu, takže na závody ho snad vytáhnu až na podzim 🙁 . Další novinka je, že má řidičák, takže se při cestě na závody budu moci kochat krajinou :lol:.


Mladší Pavlík už to také zkouší, zatím má zakázáno sahat na výškovku, ale i k ní už brzy přikročíme :-).


Já jsem si nejlépe polétal s Cougarem, maketově, žádné divočiny, katolické zatáčky, aby se „nepoblinkali“ cestující 🙂 . Kašlu na větroně, jdu si postavit „konstelejšna„.

Taky jsem „praštil“ s „pickem„, tedy ne tak docela: pouze za letu upadlo křídlo, se zbytkem jsme přistál. Blbnul přijímač a model se dostal do nějakého zvláštního režimu, který si neumím vysvětlit: horní křídlo se „prolomilo“ o baldachýn, tj. jakoby na něj působila síla shora, přitom gumička, která křídlo poutala zůstala navlečená na podvozku! Zbytek letěl, i když bylo těžiště hrozně vepředu, takže po stažení plynu přecházel do střemhlavého letu, naštěstí je u nás tráva vysoká. Přijímač jsem vyměnil (stařičký 5k Hitec), křídlo opravil a model už zase létá :-).

TG2826-1650 a 11×6
Normálně létám s vrtulí 10×6, tak mě napadlo, zda by se z motoru nedalo vytáhnout o kousek víc výkonu pomocí větší vrtule. Drivecalc se tvářil skepticky, v podstatě motor více žere, ale hlavně více topí, na vrtuli se o mnoho více výkonu nedostane. Reálné měření to potvrdilo, naměřené stoupavosti stejné (8.3 m/s s 10×6, 8.4 m/s s 11×6), s větší vrtulí je ale spotřeba o 20% vyšší. Chtělo by to axíka, TG je „šmejd“.

Americký ALES (Altitude Limited Electric Soaring)
Ve stejném termínu jako Eurocup v Chomutově, proběhla soutěž elektrovětroňů s výškovými vypínači v Americe. Moc jim závidím, jak si to užívají, před soutěží, v jejím průběhu i po ní (viz diskuse na RCGroups). Zajímavé je, že polovina lidí létala s Radiany (a dobře), teď už je ale diskutován trend k větším modelům (Pulsary, naše Gracie a Grafasy od Topmodelu, případně e-F3J). Stejně jako u nás tomu říkají „závody ve zbrojení“ ;-).

Mám trochu pocit, že nám zase ujíždí vlak, ono asi nic lepšího než vypnout motor v dané výšce pro elektrotermickou kategorii vymyslet nelze (samozřejmě mimo MMR :lol:).

V diskusi o ALES se objevil i americký program pro organizaci soutěží. Není ani zdaleka tak propracovaný jako Alešův SORG, zato je otevřený, v Excelu nebo Open Office formátu, takže jej lze snadno přizpůsobovat pravidlům různých kategorií. Zajímavou odlišností od našich pravidel je to, že v USA přepočítávají na „1000“ vítěze rundy pouze letový čas, body za přistání se přičítají až k těm přepočteným bodům. Vítěz má tedy například 1000 za let, plus 100 za přistání, tj. 1100. Ve výsledku se tím snižuje váha přistání, protože oněch 100 se nepřičítá k 600, ale 1000 bodů.

Přeji hezké letní poletování a prázdniny,
Honza

komentáře 2

  1. TG2826-1650 je nějaký „divný“ – verze 1350 i 1900 se chovají s patřičnou vrtulí poměrně dobře a za ty peníze určitě stojí (byť je AXI přece jen lepší), ale ta verze 1650 z nějakého nejasného důvodu nefungovala vlastně nikomu pořádně.
    Alespoň se to týká pohonu s dvojčlánkem , nevylučuji, že s malou vrtulí a 3s bude lepší, ale to asi nikdo důkladněji netestoval.

  2. Tomáši, nevím, možná je divný, možná ne. V každém případě jsem naměřil skoro přesně to, co vrátil DC (viz obrázky):

    Mám ještě Megu F5J, ale nějak mi to přijde zbytečné, musel bych měnit i regulátor, dát větší baterku 🙂 … H.

Komentáře nejsou povoleny.