RCEE Autonomy – Hořice 29.5.2011

Petru Duškovi a jeho kolegům z LMK Hořice se povedlo uspořádat další krásnou soutěž. Klobásky, pivo, káva, limonáda, pěkné počasí s hojností termiky, která však byla, jak je prý v Hořicích zvykem, velmi zrádná. Sešlo se nás sedm, výsledky a spousta dalších dojmů jsou na Stoupáku. Měl jsem s sebou fotografa, ale byl zalezlý v autě a maloval si :-). Takže opravdu jen pár fotek a dojmů.


Hořická Autonomy byla první soutěží dle návrhu pravidel RCEE. Možnost omezení energie hmotností baterie nevyužil nikdo, ale pořadatel byl připraven s váhou a klešťákem. Model každého soutěžícího byl zvážen s přesností na gramy, příkon motoru byl stanoven jako součin změřeného proudu a jmenovitého napětí baterie. Zároveň se také poprvé létalo s “přídělem” 666 W.min/kg (dosud pouze 600 W.min/kg). Zde na „mučidle“ Daidalos Jirky Veselovského.


„Vyhrožoval“ jsem, že vítěze kuličkoletů odměním „flaškou“. Měl jsem ji připravenou, ale čas nebyl, navíc se ke konci soutěže dost rozfoukalo – příště :-).


Detail pylonu s „krajtou“ (anglicky Python).


„Utka“ Tomáše Suka. Dopadla stejně jako Easystar, kvůli větru se do vzduchu nedostala.


Historické motoráky se nám pořád pletly mezi přistávací body, vadilo hlavně to, že z nich člověk nedokázal odtrhnout oči – jsou nádherné!


Stylová čistota a elegance odhozu Etalona. Tedy, největší sportovní výkon při startu podával Petr, 2.5 kg je už pořádný kus éra.


Daidalos je menší a lehčí, stačí jen lehce nakročit…


… což platí i pro Bongo.

Castorovi navážili 983 g, Mega Ac16/15/5 s převodovkou DS 3.1:1 a vrtulí Aeronaut “žrala” 11.4 A, celkový příkon tedy asi 85 W (tedy, doma mi wattmetr ukázal 105 W, ale při napětí větším než nominální, a hlavně to bylo pro všechny stejné) a povolená doba chodu motoru impozantních 466 sekund (7 min, 46 s).

Castor s tímto pohonem vůbec nechce letět dopředu, motor táhne jen při malé rychlosti. Ale vrtule účinná je, i s takto slabým pohonem model nahoru “šplhá” celkem zdatně. Ale zvuky z převodovky jsou otřesné.


Měl jsem čtyři “škrtací” (= nejraději bych je škrtl :lol:) lety. Zejména ten poslední stál za to 🙂


Po soutěži jsem rozbil Optimu. V poslední přistávací zatáčce (asi v 5 m) nereagovala na výškovku a vlétla do země. Rychlost už nebyla velká, ale na prasklý trup a zlomené křídlo to stačilo. Odešlo servo výškovky, kdybych byl býval výše, mohl jsem vysunout brzdy, takto to na mě bylo moc rychlé. Opravit to snad půjde, nejprve musím ale dodělat jiný model od LS – Vira.

Honza
30.5.2011

komentářů 14

  1. Gratuluji a tiše závidím 🙂
    P.S. Honzo, Jirka měl s sebou „Angelu“ ? Asi s tím budeme muset opravdu něco udělat…..

    1. Jirka měl s sebou Romana (švagra), „angelovali“ si navzájem 🙂 . Nicméně potřeba pomocníka je v Autonomy zřejmá. Jak bylo v sobotu v Chomutově, byli jste tam? H.

        1. Tak teď zase závidím já 🙁 , ale celý víkend pryč bych asi nevysvětlil … H.

  2. „Angela“. Za jedno nevím co to je, a za druhé mě to uráží.
    No, Honzové, co mě k tomu napíšete?

    1. Jéé, Jirko promiň, vysvětlím. V Itálii jsme obdivovali umění Maxe Verardiho, kterému však „pomocníkovala“ jeho drahá polovička Angela (zlé jazyky, za které lze považovat i nás, však tvrdí, že Max jenom drží páčky, o tom kdy a kam se poletí a zda se bude kroužit doleva nebo doprava, rozhoduje Angela). Ostatně, cestou zpátky jsme jako příčinu našeho neúspěchu odhalili právě nedostatek „pevné ruky“, takže tímto vyhlašuji konkurs na týmmanažerku 🙂 pro příští jaro. H.

  3. Hmmmm. Koukám, že jsi narychlo sfouknul nějakou výmluvu, ale jak to má ženský rod, tak je to určitě něco sprostýho.

    1. Ja mam takovou malo elektronickou Angelu. Ale bohuzel mi odrikava jenom cas.
      Rady typu „let tamhle, toc doprava, uz se to rozpadlo“ jsem s uspechem odposlouchaval od Jirky, kdyz „Angeloval“ sveho svagra, a musim rict ze mi to casto dost hodne pomohlo! Kdyz potom Jirka lital sam za sebe, tak jsem uz nemel co poslouchat a musel jsem litat „za nim“, takze jsme se pak navzajem ujistovali, ze se opravdu nechceme ve vzduchu srazit 🙂
      Myslim, ze brzo zacne byt komunikace mezi pilotem a pomocnikem kodovana, aby souperi nemohli naslouchat 😉

      1. Tu elektronickou „Angelu“ mám také. Mluví na mne německy 🙁 Tedy mluvila. Koupil jsem nové baterky a stále se nic neděje…. Ach jo 🙁

  4. Díky za objasnění mého „problému“ Angela.
    Teď jen obecně. Je to samozřejmě praxe i z jiných kategorií, ale přející a znalý pomocník, to je dar z nebe. Jistě je rozdíl létat sice ve skupině, ale vysoko, než tady to mydlit stále v malých nížkách, kdy už periferní vidění nemusí obsáhnout to, co potřebuji. To už ani nemluvím o dění za hlavou., protože tam se bojím otočit. Ono srazit se je tak snadné…… A na hlídání tohoto by se určitě někdo hodil, ideálně nepilot a s volnou sobotou.

    1. Jirko výborné postřehy. Já tak nějak mám sklony točit bublinu ve 20m, přitom se s kamarády bavit o baterkách a ještě po očku sledovat jestli se na grilu nepálí klobásy. A potom ty výsledky se nějak ne a ne dostavit 🙂
      Soustředit se jen na řízení a vedle sebe mít někoho kdo vidí termiku, to by byla asi jiná pohoda.

      1. Abych šel trochu do sebe, tak jsem včera zahájil intenzivní trénink soutěžního přistávání. Mělo to typický průběh, po deseti přistáních jsem pozoroval výrazné zlepšení, po dvaceti jsem měl pocit že to kazím stále stejně, po třiceti jsem si připadal stejně jako na začátku 🙂
        Budu pokračovat, však ono se to zlepší.

  5. Přišel mi včera výškoměr i s nastavovací kartičkou, dneska se před frontou udělalo bezvětří, tak jsem hned šel „ladit“. Tedy Castor stoupá pomaleji a klesá více, než jsem se domníval 😆 . Nejprve jsem letěl s vypnutým spínačem, potom jsem si nastavil 100 m a 30 s a nakonec 100 m a 60 s, protože se mi zdálo, že motor vypíná od času a ne od výšky. Udělal jsem asi 10 letů, jsou jeden jako druhý. O spínači ještě napíši, až vyzkouším všechny možnosti.


    Nastavování vypínací výšky a doby chodu motoru. Použitý FW je FXJ, dostal jsem už k vyzkoušení i FW pro F5J, kartička potom má ukazovat i tzv „F5J“ výšku (maximum od okamžiku startu do vypnutí motoru plus 10 sekund) – vyzkouším a uvidím :-).


    Tedy, stoupavost do 100 m od 28 do asi 35 s, podle toho jak moc jsem tahal za výškovku. Klesavost 0.48 až 0.5 m/s.


    Byli jsme na letišti 4, ale staré pány už soutěžení nebere :-(.

    H.

Komentáře nejsou povoleny.