Poprvé v tomto roce jsme se sešli v nádherném prostředí Modelparku Suché na soutěži elektrovětroňů RCEN. 10 pilotů je sice měřeno minulými léty málo, ale objevily se nové tváře, a to je dobře. RCEN je sice ve srovnání s jinými kategoriemi soutěží v přistávání, na druhé straně ji lze odlétat prakticky s čímkoliv a přesně přistát také není nic jednoduchého 🙂 .
Pravidla jsou jednoduché, jak právě Roman vysvětluje – v pracovním čase 10 minut je potřeba naklouzat 6 minut, doba chodu motoru není omezena, let však končí přistáním na čáru.
„Centrální mozek“ soutěže – Honza Kadlec.
Modelpark roste do krásy – vydlážděné depo pro soutěžící (hlavní vášní místních jsou „jety“, tak asi proto 🙂 ).
Budovatelská vášeň v Modelparku neopadá, na louce parkují karavany …
Létali jsme ve dvou skupinách po 5, soutěž pěkně odsýpala. Po 2. kole se však zvedl vítr, který rozpočty na přistání pěkně komplikoval, a „šedesátek“ (přistání mimo vymezený prostor se pokutuje minus 60 body) začalo přibývat.
Karel a Primera s pouze dvěma servy. Karel létá zajímavým způsobem – vždy se bojím, že éro rozbije, ale on vždy nějak přistane (je to raketýr, tak asi proto 🙂 ).
A ještě jednou, tentokrát ve správném směru.
Jarda a Scout E (opět létaly v soutěži 3). Předem považován za favorita, ale nebyl v optimální kondici (před soutěží vstal z postele a po soutěži do ní znovu ulehl), a skončil AŽ čtvrtý.
Honza s Ionem – měl s sebou na letišti oba dva: jednoho „lehkého“ s oběžkou, druhého „těžkého“ s Neuem. Vetřel jsem se mu do depa – třetí model na snímku je můj po Itálii opravený Castor (ale už má zakázanou akrobacii 🙂 ).
Start je docela sportovní výkon.
Honza létal docela dobře, kdybych mu do toho nekecal, mohlo to být ještě lepší :-). I když hlavním problémem byl vítr – nešlo si zapálit a když není droga (nikotin), ruce se třesou a model neposlouchá.
Měří se, to je hlavní (páska má 2 m, pokud je model dále, je to -60).
V RCEN je toto přistání podařené, model má kužel těsně u čáry, chtěl jsem se ale trefit na čepici :-(. Scout v pozadí je přetočený o více než 90° – to je polovina bodů za přistání.
Roman je však neochvějně věrný modelům Leoše Svobody (včera jsem si také jeden nový přivezl).
Další razantní start v Jirkově podání – model je vlastní konstrukcí.
Jirka s Romanem tvoří nerozlučnou dvojici, většinu soutěží objíždějí spolu. Druhým párem je Jakub a Pavel.
Jakub byl na své druhé soutěži, navigován dědou Pavlem, třetí. O přestávce „povodil“ turbínového Harpoona – nádhera.
Pro Rudu to byla úplně první soutěž v životě – pěnovému modelu se ale proti větru moc nechtělo a to byla v panujícím počasí dost nevýhoda.
Model je zajímavý – kompletní bez rádia za 75 USD.
Krásná soutěž, díky moc, kluci „ústecký“. Letos budou na letišti v Suché ještě dvě soutěže RCEN.
Výsledky a další fotky (www.mkchlumec.cz).
Honza
23.4.2011