Pravidla F5J konečně na světě, pohled do historie a zamyšlení nad vzájemným vztahem pilota a jeho modelu.

Pravidla F5J konečně hotová
Originál ve Wordu má 3835 slov, tj. asi 15 stran!

Pro ty, kdo to nechtějí číst celé:

• jedno stoupání;
• motor maximálně 30 sekund;
• výškoměr zaznamená největší výšku mezi vypuštěním modelu a deseti sekundami po vypnutí motoru (vypnutí může být buď pilotem nebo automatické po 30 sekundách);
• hodnocení: body za let – od vypuštění modelu do přistání, plus body za přistání (max. je 50), minus body za výšku, přitom je 0.5 bodu za metr výšky do 200 m, nad 200 m 3 body za metr;
• zůstala zachována funkce stylového rozhodčího, který bude posuzovat, zda někdo nezoomuje 🙂 .

Historické rádiáky
Eugenio Pagliano, který je jedním z otců zakladatelů Autonomy, je dlouholetý modelář – na italském fóru na něho prozradili, jaké hezké modely navrhoval koncem 70. let pro F3B.

Tak mě napadá, jaká by to byla krása, kdyby nějaký SAM rozšířil svou působnost na RC větroně ze 70.-80. let. Hned bych měl o starost víc (co postavit a tak 🙂 ).

4KL, flaperony, spoilerony nebo jen „uši“?
Při hledání inspirace mezi házedláři jsem narazil na zajímavé vlákno na téma dvouservových házedel. Nejhezčí pouze kormidly řízené házedlo je určitě Hyperbolic Manta, mě však zaujal a donutil k zamyšlení tento příspěvek:

„Existují piloti, asi jich není mnoho, ale jsou, kteří z jakéhokoliv důvodu duševně nezvládají dělat více věcí najednou. Jednodušší stroj s omezenými možnostmi jim tak ve skutečnosti může pomoci dosahovat lepších výsledků.

Viděl jsem to na RES (směrovka, výškovka, brzdy) větroních. Viděl jsem piloty, kteří soutěžili na jedné akci jak v RES, tak „unlimited“ s modely AVA a Supra. Přitom s Avou dosahovali vždy lepších výsledků jak v letové části, tak v přistávání.“

Bingo! Přesně můj případ. Ještě teď si pamatuji na to nadšení, že mám vysílač se spoustou čudlíků a přepínačů, a potom ty nervy s tím, co a kdy zmáčknout. Na první soutěži RCEN s oklapkovaným érem jsem se řítil na přistání v „termickém“ režimu a málem urval knipl, než mi došlo, že si přeci musím přepnout letovou fázi. Dopadlo to dobře, časoměřič stačil uhnout a já si pro model těch 100 m došel :-). Ale trápil jsem se s tím ještě asi rok, než mi došlo, že jsem holt narazil na své vlastní meze :D.

Pozn:
4KL – 4 klapky na křídle (křidélka a „vztlaky“), při přistávání potom klapky zaujmou konfiguraci buď vraní (Crow) nebo motýlí (Butterfly), přičemž anglicky mluvící země se zdají dávat přednost vráně, zatímco v ostatních, neanglicky mluvících zemích, se ujalo spíše anglické slovo pro motýla :-).
Flaperony – křidélka jako vztlakové klapky (složenina z anglických slov „flap“ (klapka) a „aileron“ (křidélko)).
Spoilerony – křidélka jako brzdy („spoiler“ (brzda) a „aileron“).

Nová „poletucha“
Zdaleka nejvíce hodin mám nalétáno s Majnou, je malá, skladná, vždy připravená. Ale je moc malá, jen 1500 mm rozpětí. Takže prožívám již dlouho duševní muka, co postavit. Na výstavě MH jsem si koupil tlustou lehkou balzu s tím, že křídlo, resp. celou přední část, vybrousím z prkénka (což už jsem chtěl udělat u Majny). Na elektru je to ale škoda – balzu si schovám na něco onačejšího. Na MH jsem si koupil i uhlíkové trubky na křídlo, ale zase jsem vyměkl – prostě trubka jako nosník křídla je pevnostní nesmysl a to já nedokáži přenést přes srdce. Takže zase vyhrála klasika – křídlo bude normálně dřevěné, postavené stejnou technologií, jako má Majna. Začal jsem dneska, až se dostanu do nějaké zajímavé fáze, tak o stavbě zase začnu psát – těšte se.

Pro nedočkavé – inspiraci jsem našel u Kavky:

Zalétávání v prosinci 2003 – Speed 600 a 7NC1700 (ach jo, to byly doby).

Detail brzdy (o nějakou tu havárii později) – tahané ven silonem a zavírané gumičkou, silony od obou brzd byly spojeny a zavěšeny na páku jednoho serva v centroplánu. (Kde se tam vzala ta moucha netuším 🙂 .)

Honza
12.11.2010