Pravidla FXJ, soutěže v Manušicích v roce 2011 (možná i mezinárodní 🙂 ), co mě baví a co nebaví a zamyšlení nad pravidly obecně.
Jak jsem dostal lekci (FXJ)
V diskusi o pravidlech F5J na RCGroups jsem v jednom příspěvku napsal, že pravidla FAI nedovolují pozdější (tj. po letu) zpracování dat. Ukázalo se (resp. ukázali mi), že se mýlím a že existuje vzor v podobě pravidel pro výškové soutěže raket. V pravidlech je sice napsáno, že zařízení musí hodnotu sdělovat i bez vnějšího zařízení, ale z informací, které jsem obdržel přímo od jednoho ze členů pracovní skupiny vyplývá, že si raketoví modeláři „vymohli“ výjimku či dodatek pravidel, který umožnil stahování dat z výškoměru do počítače a jejich vyhodnocování. Neméně zajímavé pro mě je, že organizátor mistrovství světa uspořádal výběrové řízení do dodávku výškoměrů – vyhrál je polský ADREL (dalšími byli ARK ze Slovinska a americký Apogee Components), majitel firmy po celou dobu mistrovství zajišťoval i „servis“, tj. kalibraci. Ze 120 přístrojů prý byly mimo toleranci 4. Zařízení zřejmě zůstala majetkem organizátora, rozhodčí výškoměry přidělovali před startem a po startu opět odebírali pro vyhodnocování. Zkušenosti „raketýrů“ prý budou promítnuty do návrhu F5J, který musí být CIAM předložen do 15.11. Držím palce!
V souvislosti s chystanými pravidly F5J (nebo jaké to bude mít nakonec jméno) je také zajímavé, že USA a Velká Británie zatím neochvějně setrvávají na výškových vypínačích, ostatní evropské země budou v příštím roce létat se záznamníky motorové výšky.
Soutěže v Manušicích v roce 2011
Po dohodě s doživotním prezidentem manušického klubu jsem si „zamluvil“ následující termíny (všechno jsou to neděle):
1.5.2011 – nějaká modifikace RCEX,
12.6.2011 – Autonomy
11.9.2011 – Autonomy
Na Autonomy jsem pozval i Italy a Španěly, zatím se tváří že „ano“, ale nejdříve musíme přežít zimu, uvidíme. Zdá se, že se i na pravidlech sjednotíme, bude možné použít jak jejich kapacitu baterky, tak naši dobu motoru (v italském návrhu je 666 W.min/kg).
Co se té květnové akce týká, tak zatím mám představu, že to bude MMR, ale hlavně „head-to-head“, jeden na jednoho (viz reportáž z Manušic). Například: piloti budou rozděleni do skupin, ve skupině poletí každý proti každému, vítězové skupin potom postoupí dále do vyřazovacích letů, poražení budou bojovat o „udržení v elitní skupině“. Záměrem je, aby v každém letu o něco šlo a to bezprostředně, tady a teď musím porazit Petra nebo Jardu nebo Tomáše nebo Honzu nebo Mojmíra nebo Jirku (doufám, že jsem na nikoho nezapoměl :lol:). Ale je to daleko, do té doby změním ještě mockrát názor. V každém případě bych ocenil připomínky (možná je to úplná blbost, já to nepoznám 😉 ).
Jo, ještě jedna zpráva z Itálie – v Autonomy už budou létat třetí třídu – dvoumetrovky (celkem je L – unlimited, S – do 3 m a ne kompozity a S-2M).
Jaká soutěže jsou nejzábavnější
V jednom e-mailu z ciziny, který jsem dostal, se objevil zajímavý názor, že třeba Eurocup moc velká zábava nebude. Nevím, nebyl jsem tam, nicméně by zaujalo, jaká jsou má kritéria zábavnosti soutěže. Můj žebříček, podle nichž bych hodnotil atraktivitu akce, by vypadal asi následovně:
- Poměr času ve vzduchu ku času strávenému na letišti.
- Kamarádi, které na letišti potkám.
- Zázemí letiště.
- Prestiž akce.
- Vzdálenost k cestování.
- Pravidla.
Podstatné jsou pro mě první dva body, ty další jsou spíše doplňkové.
Čím více lidí, tím méně se létá a tím větší musí být „organizovanost“ akce. Ergo kladívko, zábava ustupuje do pozadí a je nahrazena sportovním výkonem. Takže do Itálie na Autonomy a špagety klidně, do Chomutova na EC – to si ještě rozmyslím :-).
Rozsáhlá nebo útlá pravidla
A nakonec ještě (obligátní) šťouchnutí do koncepce našich pravidel. Domníval jsem se, že by naše pravidla RCEK mělo být možné seškrtat tak, aby se vešla na jednu stránku, což se mi i povedlo. Bylo mi ale vysvětleno, že to nejde (tedy ne to seškrtání, to jde), že pravidla musí obsahovat spoustu ustanovení pro řešení situací, které mohou v průběhu soutěže nastat.
Shodou okolností jsem na RCG dělal „reklamu“ Eurocupu a dal jsem tam i odkaz na pravidla. Reakce byla typu „pánbůh s námi a zlé pryč“ vyjádřená slovy, že (autor) „doufá, že se to sem (míněno do USA) nikdy nedostane, protože pravidla mají předepisovat rámec, nikoliv konkrétní podrobnosti“. Na druhou stranu jsem dostal zprávu z druhé strany (z bývalého SSSR) s vyjádřením, že „rozhodčí mají být jen pouhými vykonavateli ustanovení pravidel bez vlastní vůle a rozumu“. Vyberte si (můj názor je tady).
Na sobotu svolávám Non-stop. Vzhledem k ohlášenému větru asi necháme doma papíráky a půjdeme na svah s Iony, Scouty a Optimami. Bude změna :-).
Honza
5.11.2010
Ohledně raket jsem ti dost psal i já, včetně fotky výškoměru. Podle mě to ale spíš ukazuje neudržitelnost představy o tom, že zařízení jen něco ukáže/odbliká a je klid – to by ve velmi krátké době vedlo k totálnímu znechucení. Záznam je přeci jen průkaznější a celkově to MS Space 2010 bylo náznakem, jak se to dá dělat.
Jenže (což je zásadní problém) je pro mě dost nepředstavitelné, jak by v této podobě fungovala normální veřejná soutěž. Kolik asi pořadatelů bude mít dost lidí na to, aby se babrali s výškoměry, o nějakém dodaném měřícím zařízení ani nemluvě… Tohle je prostě malér :-((
Tomáši, já Ti prvenství neberu :-), to co jsem dostal byla kopie korespondence mezi panem Pelagičem (prezident SM CIAM) a pracovní skupinou pro FAI F5J vysvětlující, jak to celé je a bylo.
Já si soutěž s blikáním/pípáním nebo tímto displejem představit dovedu, se studováním záznamů ani náhodou. Ono rakety jsou odlišné v tom, že výškoměry nahrazují teodolity, které jsou velmi nepřesné, náročné na obsluhu a po pádu komunismu prý i v podstatě nedostupné, takže v případě raket výškoměr představuje dost velké zjednodušení a přitom nic neprodlužuje, protože měření teodolity bylo také nutno zpracovat. Druhou věcí je, že let rakety může trvat 2-3 minuty, po přistání stačí vyndat kontejner s výškoměrem a vrátit pořadateli. Nic jiného nerozhoduje.
U elektrovětroňů se měří 3 věci – doba letu, přesnost přistání a teď případně vypínací výška motoru. Proto výsledek musí zapsat do kartičky hned časoměřič a proto musí mít možnost přečíst vše hned na místě (si myslím 🙂 ).
Uvidíme, návrh pravidel musí být hotov do 15.11., doufám, že bude poté zveřejněn. H.
Podle mě je hlavní rozdíl v tom, že u záznamu hned uvidíš, že je něco „divného“, třeba u té rakety je známá doba tahu motoru i zpoždění, takže nějaký nesoulad času je vidět na první kouknutí, naopak u LED či LCD musíš jen „věřit“. Typické je, že ten raketomodelářský ADREL má i LED verzi, ale pro významnou soutěž zvolili raději USB (a asi věděli proč). Taky stojí za pozornost, že ten výškoměr má docela dost „ochranných prvků“ – pevné ID, k tomu ještě druhé nastavitelné jako startovní číslo, možnost znemožnit reset mimo PC atd. – prostě tvrdě „contestové“ zařízení
To, co odkazuješ u Pala je určité řešení – má okamžitý displej, ale zároveň záznam pro případ nejasnosti. Já tam jak víš mám jiný problém – pokládám celý koncept hodnocení podle startovací výšky za totální pitomost, už jsem to dlouze popisoval jinde. Ale aspoň to nové zařízení začíná dávat trochu smysl technicky.
Já tam jak víš mám jiný problém – pokládám celý koncept hodnocení podle startovací výšky za totální pitomost, už jsem to dlouze popisoval jinde.
Svět je názorově rozdělen, tak si z toho nic nedělej – praxe ukáže 🙂 H.
K Non-stop: Dneska celý den prší a fouká, ale když už jsem to svolal, tak jsem se jel na „letiště“ podívat. Nikdo tam samozřejmě nebyl, všichni mají rozum. Ale náhodou jsem se trefil do nějaké díry mezi dvěma frontami, asi 30 minut bez deště a větrem tak do 4 m/s a když už jsem s sebou éro měl, tak jsem ho vybalil a hodil. Takové stoupáky snad nebyly ani na jaře, bohužel základna mraků byla dost nízko, tak 300 m, takže jsem se komínu mohl držet vždy jen tak 2 minuty, ale chodily jeden za druhým a byl to zážitek. Potom najednou začalo zase funět a pršet, uletěl mi klobouček (to je můj indikátor síly větru 🙂 ), a „bylo po žížalkách“. Takže NS zase až příště :D. H.