Drobky – 29.8.2010

Srpnové kolo X5J, jak by mohly vypadat soutěže v RCEX 2011 (možná i námět na zatraktivnění jiných kategorií) a jak létá termiku mistr světa F3J.

X5J
Tento víkend bylo velmi zajímavé počasí – sice převažovalo ošklivo – poměrně silný vítr a déšť, ale našla se „okénka“, kdy byla obloha modrá a chvílemi i vítr polevil. V sobotu jsem létat s Majnou tzv. malé outrunnery. Na rozdíl od našich pravidel jsou v X5J dovoleny motory třídy 2212 bez dalších omezení na napětí baterie, velikost vrtule, rozměry modelu, atd. Já však létal s „káčkovým“ vybavením.

X5J – SOR
28.8.2010, mezi 17. a 18. hodinou

Vyběhl jsem z domu právě když přestalo pršet, naštěstí to mám na louku jen asi 10 min pěšky. První start byl pod odcházející mrak do výšky asi 180 m, model se bez problémů chytil, akorát nahoře dost foukalo (ale Majna se rozjet umí, když chce 🙂 ). Akorát jsem zapomněl na čas a přistál daleko – stydím se. Druhý let byl téměř v bezvětří a do jasné modré oblohy – a na káně. Samozřejmě, že se pták lekl, když se u něho objevil model a odlétl. Ale stoupák tam byl – tedy spíše takový „nepadák“, ale rychle se rozpadl. Od 6. do 9. minuty jsem létal asi v 50 m, spíše svahoval než že by tam byla termika, ale nakonec to nevyšlo a minutu před koncem jsem znovu stoupal – jsem srab :-(. Třetí start byl opět do modra, ale přistával jsem za deště a silného větru. Dostal jsem se ven od počítače, bylo to prima.

1. 10:01, motor 27, přistání daleko = 572
2. 10:01, motor 22 (2x) = 577
3. 9:59, motor 34, přistání < 1 m = 595 Celkem 1744 bodů. X5J - EXtreme 29.9.2010 mezi 14:30 a 15:30 V neděli to taky stálo za to. Nejdříve jsem zmokl, potom se zapařil na sluníčku a nakonec utíkal před dalším deštěm. Nejhorší byl ale vítr, nahoře takových 15 m/s, možná i víc. První dva lety jsem "odestál", třetí odcouval, až jsem se bál o letadlo, protože to bylo nad les. Je to úžasný pocit, když je až na zem slyšet hvízdání modelu a ten se přitom proti obloze ani nehne! Ještěže je Castor tak pevný. Ale jinak mu nemohu přijít na jméno, po každém letu jsem posouval těžiště dopředu, při posledním letu už to bylo skoro ono, ale oproti klidovým podmínkám je ten posun takových 15 mm (tj. asi 10% hloubky křídla). A při letu nahoru není vidět, hajzlík, vůbec se nedá odhadnout, jak je vysoko :-). Asi bych měl chodit lítat za "každého počasí" - fuj, to jsou nápady :lol:. AH Castor, 2500 mm, 1200 g, asi 550 W, Axi 2814/10, MGM 74A, Ae 9.5x5, 3S-2550, stoupavost tak 16-18 m/s. 1. 9:59, motor 19 (2x) = 580 2. 9:59, motor 26 (3x) = 573 3. 10:02, motor 24, přistání < 2 m = 601 Celkem 1754. RCEX jako sletová soutěž
Pravidla RCEX pro 2011 (viz předchozí článek) by měla být mnohem vhodnější pro uspořádání sletové soutěže. Na rozdíl od korespondenční soutěže odpadne pravidlo o pokutě za opakované motorování. Mimo to se mi honí hlavou následující nápady:

  1. Zkrátit maximum z 10 a 6 minut. Důvodem je, že 6 minut se dá nalétat na jeden stoupák i z malé výšky. Samozřejmě, že by to bylo kompenzováno větším počtem kol.
  2. Po „zkušenostech“ z NNK (Naší Nejpopulárnější Kategorie) se mi zdá, že koncepce „kvalifikace a finále“ je sice velmi zajímavá, ale nedotažená. Zdá se mi, že v kvalifikaci lze létat na jistotu a finále je loterie. Napadá mě, zda by nešlo závody uspořádat třeba podobně jako mistrovství v ledním hokeji.
    • Nejprve základní skupiny, které by byly nalosované na začátku a pevně. V základní skupině by se letěla třeba 4 kola (z toho vždy 2 najednou na jednu baterku a v rámci pracovního času třeba 15 minut), z nichž by jedno bylo škrtací.
    • Ze základních skupin by se postupovalo do dvou čtvrtfinálových skupin a „sestupovalo“ do jedné skupiny o „udržení“.
    • Čtvrtfinále i „udržení“ by se letěly na další 4 kola. Slabší skupina o pořadí, lepší skupiny o semifinále.
    • Potom by bylo semifinále – vždy vítěz jednoho čtvrtfinále se druhým z druhé skupiny. A nakonec finále.

    Určitě by to bylo napínavé a v každém kole by o něco šlo.

Mistrovství světa
Jako většina modelářů i já jsem s napětím sledoval boj našich e-pylonářů v Muncii. V F5B létalo 37 lidí, v F5D 30. Jenom? Na mistrovství F3J ve Francii bylo soutěžících 85. Podle mě prostě „termická“ elektrokategorie chybí.

F3-jéčka vyhrál Daryl Perkins a takto popsal poslední kolo rozlétávání (originál anglicky), před nímž ztrácel na prvního v pořadí 1 bod:

Poté, co jsem napovídal Brenovi při jeho posledním letu, jsme Joe i já věděli, že vzduch pro 15 minutový nízký let tam je – ale kde. A jak Joe poznamenal, inverze drží stoupáky u země. Rozhodnutí už padlo – i když jsem o něm neustále přemítal. Přemítal jsem o něm proto, že za svůj život jsem zatím udělal pouze 4 krátké vleky (v kolech rozlétávání předchozího dne) a v podstatě jsem neměl tušení, jak vysoko budu a jak daleko si mohu dovolit zaletět při hledání vzduchu. Joe a já jsme letěli ze startoviště 1 a 2, hned vedle bezpečnostní zóny. Bubliny vyskakovaly na druhé straně letiště a abychom se tam dostali, museli jsme přeletět přes mokrou zelenou trávu. Zdálo se, že vhodný vzduch je i na druhé straně depa – v bezpečnostní zóně. Takže – vypnu v 25 nebo 30 metrech do 15 minutového letu ve čtvrt na deset ráno??? No, když chci vyhrát, tak asi budu muset. Startoviště vedle bezpečnostní zóny má jednu výhodu … lze letět jen jedním směrem… takže po krátkém vleku jsem se tím jediným směrem vydal a čekal, až se bubliny objeví. Objevily se, sice v dosahu, ale do jejich solidního vzduchu jsem se nedostal, musel jsem si hledat své vlastní. Při létání sleduji i okolí, ihned po vypnutí jsem se podíval na Benedikta a dost se mi ulevilo, když byl ještě na šňůře, už jsem měl tedy o bod víc. Teď už zbývalo jen přistát … a raději přesně nebo mě Cody zabije … 🙂

Ach jo, chtěl by to taky takhle umět :-(.

A poslední postřeh uplynulého týdne – na Slovensku začal boj ve vedení (a o vedení) modelářského svazu. Tedy, moudrý z toho nejsem, ze všech těch textů a odkazů a zápisů se mi zdá, že jde úplně normálně o prachy. Možná nechutné, určitě trapné. Tedy, být to na mě, tak jako stát rozhodně modelářům žádné peníze nedávám. Ostatně, v novinách se objevilo, že stát bude u nás podporovat jen 30 sportů, modelařina mezi nimi určitě nebude. Napsali i, že v Rakousku šli ještě dál – stát podporuje jen lyžování (zato dobře 🙂 ).

A na úplný konec ještě výhled soutěží na září:
– korespondenční RCEX již od zítřka
– 4.9. – Chomutov RCEK (pořád váhám)
– 12.9. – Manušice Autonomy
– 11.-12.9 – X5J
– 18.9. – Rakovník RCEN (nevím)
– 25.9. – Suché RCEN
– 26.9. – Roudnice RCEN

Honza
29.9.2010

komentářů 6

    1. Bohuš, to jo, ale já uvedl jen soutěže „v okolí“ :-), i když do Žiliny bych se taky rád podíval, už je to tak 3-4 roky, co jsem tam byl naposledy 🙁 H.

  1. Žasnu nad těmi výsledky z MS F3J, ve finálových kolech jsem našel dvakrát výsledek 14:58.9 , což na vysvětlenou znamená, že dotyčný borec spotřeboval na vlek a nutnou rezervu před koncem pracovního času 1.1 sec !!!

    1. To by mě docela zajímalo, jak to měří – ručně stopkami? Ale i tak je to obdivuhodné. H,

      1. Po letošní zkušenosti z RCEK budu příště start a přistání snímat kamerou, to bude penalizací a nul…

        1. Podle řečí v Holíči se to už zkoušelo ve Slovinsku. Kamera samozřejmě spolupracovala s časoměrným zařízením.

Komentáře nejsou povoleny.