Tuto sobotu proběhl na modelářském letišti v Manušicích již 37. ročník „Dráteníka“, takto soutěže elektrovětroňů kategorie RCEN. Počasí bylo nádherné, modrá obloha (jako každý rok – mám spálené ruce a krk 🙂 ), trochu zklamáním byla velmi nízká účast – pouze 7 soutěžících, z toho 3 z pořádajícího klubu LMK Česká Lípa. Z Chomutova dorazili Jiří Veselý a Roman Žampach, po asi třech letech se znovu objevil Jirka Souček a s celou rodinou přijel Honza Uhlík. Sestavu doplnili domácí Mojmír Železný a Kubicovi.

Ačkoliv se k soutěžnímu létání Jirka Souček vrátil po asi 3 letech, nic ze svého umění nezapomněl (Mefisto s klapkami).

Na start se připravuje Jirka Veselý a Roman Žampach. Bohužel Roman o Siestu přišel při pokusu o únik ze stoupavého proudu.
 



Honza Uhlík „programuje“ – Futaba FX-40 umí neskutečné věci – odstartovat, najít termiku a po 6 minutách přesně přistát, potřebuje k tomu ale odpovídající model (a zatím ještě i pilota 🙂 , ale i na tom se prý pracuje).

Honza Uhlík na startu – povšimněte si bandáže v zadní části trupu, kdy se kompozitový trup při jednom přistání v podélném švu rozlepil. Honza je takové „sluníčko“ každého setkání, vždy dobře naladěn, vždy s úsměvem. A pod kilowatt nejde (viz průměr vrtule).

Mojmír a Honza Železní – nácvik odhozu…

… a tady doopravdy (úplně jiné výrazy 🙂 )

Ehm, půl metru vysoko a 2 metry od čáry … I mistr tesař se utne. Ostatně Mojmír nebyl sám.

Vítěz! Vojta Kubica s Mefistem. Měl ale kliku, při jednom přistání se model zastavil kuželem na čáře označující konec sektoru, při dalším (škrtacím startu) asi o půl metru přejel. Ale jinak přistání 3x za 30 a jednou za 15, celkem pěkných 1533 bodů (z 1560 možných).

Hlavní organizátoři – Pavel König a Milan Absolon. Stolek se prohýbá pod cenami. Na každého se dostalo měrou vrchovatou. Roman dostal tradiční cenu útěchy – „Člověče nezlob se“ podepsané všemi soutěžícími, vítězové krásné poháry.

Tedy, létalo se 5 kol, nejhorší výsledek se škrtal. Vyhrál Vojta Kubica s 1533 body, druhý byl Jirka Veselý s 1518 a třetí já s 1517.

Létal jsem s Havranem i Optimou, rozhodování, s čím létat, za mě po 3. kole vyřešil poryv větru, který mi odnesl podložku i se šrouby ke křídlu Optimy (opět problém, kterého jsem si byl dlouho vědom, ale říkal jsem si, že se to nestane – stalo 🙁 ). Zajímavé je, že jsem létal tak na 40-50 s chodu motoru, ačkoliv mám vyzkoušeno, že stačí 20 (říká se tomu létat na jistotu 🙂 ). Inu, RCEN je termickou kategorií naruby, většinou se bojuje o to, aby člověk dostal model na zem včas a celý. Ale mám ji rád!

Bohužel tento ročník „Dráteníka“ byl asi poslední, určitě v současné podobě. Ale ještě budeme jednat.

Jan Kubica
26.4.2009