Nasbíral jsem v neděli při Autonomy spoustu zážitků, tady jsou:

Autonomy určitě není pro každý model. Zatímco soutěže jako RCEN, RCEX a snad i Non-stop se dají úspěšně odlétat v podstatě s čímkoliv, Autonomy chce termický speciál.

Osobně si pod tímto pojmem představuji něco mezi 2.5-3 m rozpětí a 1-1.5 kg váhy a takových stavebnic u nás moc není. Ale pokud by se Autonomy jako kategorie ujala, určitě se objeví, malé elektrovětroně (RCEJ, K) před pár roky taky nebyly. Nejvýkonnější jsou určitě F3J, ale už dopředu hlásím, že bych doporučoval je vyčlenit do samostatné třídy (jako v Itálii: S – do 3 m rozpětí a „nekompozity“, L – unlimited).

Obtížnější, než opatřit si model, je podle mě změna „mezi ušima“. Možnost opakovaného zapnutí motoru většinou problémy nečiní, horší je rozhodování kdy a kam letět.

Na obrázku je záznam spotřebovaného motoru z mých letů. Castor stoupá asi 6 m/s, celková výška na let je tedy přibližně 6x doba motoru z grafu.


Je naprosto zřejmé, že 2., 3. a 9. let jsou „úplně špatně“, 10. a 11. jsem odbyl, protože už nebyl čas (soutěž trvala 3 hodiny a stejně jsem povolené palivo nevylétal – zbylo mi 9s z 220).

V Autonomy se chyby neodpouštějí. Žádné škrtací starty nejsou. Navíc se zdá, že na „odpracování si“ chyby v jednom letu je potřeba 3 letů dobrých. Typický profil letu je start do asi 50-100 m a poté hledání termiky. Samozřejmě je výhodné, pokud model i z této malé výšky doletí daleko a umožní tak pokrýt větší plochu (viz výše poznámka o „speciálech“). Ale ona se taktika časem vytříbí, fakt je, že v Itálii létají běžně (v „unlimited“) přes 20 letů, takže je se kam zlepšovat.

Vliv pohonů je mnohem, mnohem menší než vliv pilota. Třeba Honza K. létal s Primerou kolmo nahoru a oproti „plazivcům“ určitě v celkových výsledcích neztrácí. Převodovka teoreticky pomůže, ale rozhodující je počet chyb v průběhu soutěže (opět viz graf výše).

Slabé místo je určování doby chodu motoru. Věřím, že to jednou vyřeší elektroměry nebo limitery. Ale i omezení dobou chodu motoru funguje. Při větší a „oficiálnější“ akci se bude muset měřit.

Zkoumal jsem ještě jednou Jardův výpočet, jak Drivecalc, tak vzoreček pro „daňový výkon“ vracejí shodně okolo 30 W, zatímco naměřených bylo 50. I stoupání modelu odhadované „pohledem“ odpovídalo těm 50, takže jsem nakloněn tomu měření věřit. Že by i u „axíků“ lepili nesprávné nálepky?

O Castorovi
Konečně jsem si polétal, ale ještě to není ono. Štíhlé křídlo a tenkým profilem je velmi výkonné, platí se ale mnohem náročnějším seřízením i pilotáží. Posun těžiště o 2 mm i každý zoubek trimu na výškovce je znát. Zvykám si, mé předchozí modely jsou takové „traktorovité“, nějaké to deko ani vrtění kniplem je nerozhází.


Výborné je, že Castor bez problémů vydrží sestup z velké výšky i bez použití brzd – uklidňující pocit. Opět se mi zdálo (jako u Majny), že při velké rychlosti se nosník OP prohýbá dolů (tj. na potlačeno) a model nechce vybírat střemhlavý let. Pozor na to!

Zkoušel jsem jej i se 3čl. 2250. Kolena se mi klepou ještě teď (550-600 W, chudák motor Axi2814/10), nicméně letově byl model s těžší baterií mnohem příjemnější. Musím to ještě poladit, ale snad mám konečně konkurenceschopný model na X5J. Nepříjemné je, že nejde úplně zavřít kabina a také to, že regulátor MGM nezvládá rozběh. Musel jsem si dát plyn na jiný přepínač a naprogramovat zpomalený chod. Snad si ty čudlíky nebudu při letu plést :-).

Ve srovnání s Etalony se mi zdá Castor rychlejší, neotočí se na tak malém poloměru, při kroužení se musí více řídit (Etalon má uši). Je vidět, že Etalon je „natažená“ dvoumetrovka, zatímco Castor je takový „dospělejší“.

Depron cup
Láká mě. Sice mi kluci (Vigo a Abu) „zakázali“ polystyrenové jádro potažené balzou, ale PP a papír jsou prý OK. S přimhouřením obou očí prý mi projde i vlastnoručně vyrobená laminátová gondola (na PP jádře 🙂 ). Tedy, já mám z PP kopřivku a pilu jen asi 28 cm, ale za tu legraci to stojí. Navíc budu mít i model na RCEK, omezení pohonu jsou stejná. Těšte se!

Honza
15.6.2010