Drobky – 14.2.2010

Odlétal jsem si dnes 2. kolo X5J. Bylo v podstatě bezvětří, sice zataženo se sem tam nějakou vločkou, ale jinak v pohodě. Dokonce jsem si ani nevzal rukavice.

1.let: 9:58, 16 s motor, přistání 107 cm = 609
2.let: 9:59, 20 s motor, přistání 20 cm = 609
3.let: 9:54, 26+6=32, přistání nehodnoceno (do ruky) = 562

Celkem 1780 bodů.

Ve dvou kolech jsem chytil takovou „kladnou nulku“, ve třetím to zase padalo úplně všude.

Zato včera jsem vymrzl – viz RCEX Non-stop. Dokonce i baterka toho měla plné zuby. Petr Jeremiáš říká: „Pokud není alespoň +5°C a sucho, tak s letadlem ani nevylézám“. Přál bych si, abych se tím také dokázal řídit, ale já to prostě nevydržím!

Na Majnu už si začínám zvykat, i když je oproti mým ostatním modelům taková „mrštnější“. Inu tenký profil, k podstatné změně rychlostí stačí jeden „zoubek“ na trimu. Ale 1.5m rozpětí je málo, nahoře není vidět, zato se ale cestou na pole nepronese :-).

To non-stop létání má také něco do sebe. Uvažuji o tom, že v Lize neoficiálních elektroletů (NEL) nahradím Autonomy právě nějakým „Non-stopem“. Důvody jsou dva: a) Autonomy vyžaduje speciály, b) mluvil jsem s několika lidmi, které od soutěžení odrazuje právě přistávání (a jsou to mí kamarádi!). Přemýšlím o 1000 m výšky a průlet pod 3 metry každých 15 minut. A samozřejmě hromadný start.

A nakonec pár postřehů z RCGroups:
a) Mistrovství Austrálie: jen pro připomenutí, jejich třída „Limited Electric Glider“ je omezená vzorcem počet článků x kapacita = 6600, což dává až asi 800 W., létá se na 5 minut a MMR. Viz Video a povšimněte si, že i u těchto poměrně velkých výkonů (tj. krátkých dob chodu motoru a to i opakovaně) používají ruční měření.

A k tomu jeden citát Davida Leitche: „Trochu jsem trénoval na další LEG a uvědomil jsem si, jak moc zábavné je honit termiku ve 20 m po 1-2 sekundách chodu motoru a přitom vědět, že když nic nenajdu, mohu zase zapnout motor“.

b) Krásné srovnání (v humorném duchu) čistých větroňů a elektrovětroňů je tady (anglicky). Opravdoví větroňáři na nás e-letce koukají svrchu a mají k tomu důvody: my můžeme řešit krizovky motorem, oni ne, my můžeme nastoupat jak vysoko chceme, oni jen co naviják dovolí, my můžeme mít smrkový nosník, oni potřebují uhlíkový, my můžeme létat kde chceme, oni jen tam, kde je místo pro lanko, atd. A hlavně, čistý větroň je jaksi čistší ideologicky. Hlavně proto, že s elektrou si lze zalétat (skoro) vždy a všude.

c) Zkopírováním konceptu čistého větroně do elektrosvěta vznikly výškové spínače. Akorát že už to není elektrolet, ale „jen palubní naviják“. Palo Lišhák představil světu svou Salsu 135. Výkony modelu jsou takové, že model z 200 m oněch 10 minut naklouže. Neobešlo se to bez reakce (anglicky).

Proč se lidé tak moc brání omezením (a to se netýká především spínačů, v anglických pravidlech omezení rozpětí je – 4 m), která by rozhodujícím faktorem úspěchu v soutěži učinila pilota a „upozadila“ techniku?

JK
14.2.2010

komentářů 5

  1. Přemýšlím o 1000 m výšky a průlet pod 3 metry každých 15 minut.

    Honzo a co Doplněk X? Předpokládám, že ses neupsal o nulu. Aby z tebe neudělali exemplární případ a přitom to ještě nezačalo.

    Ber to jako vtip!!!

    Zdar.

  2. Jirko, neupsal jsem se, jen to špatně vysvětlil. 1000 m na celou soutěž (nebo kolo) a motoruj jak chceš, kolikrát chceš a jak dlouho chceš. Například, když má model (počáteční) stoupavost 10 m/s, máš 100 s motoru. Když model stoupá 20 m/s, tak jen 50 s chodu motoru. Stoupavost je snad lepším měřítkem než příkon (zejména pro pohony typu RCEK), i když obě hodnoty spolu souvisí. A s těmi metry, jouly či sekundami motoru hospodaříš podle potřeby a cílem je udržet se ve vzduchu co nejdéle. A aby to nebylo celé na jeden stoupák, tak každou 1/4 hodinu hezky průlet. Všichni odstartují najednou a kdo vydrží ve vzduchu nejdéle vyhraje. V podstatě je to úplně stejné jako RCEX-Non-stop (viz ve stránkách), navíc je tam pouze průlet. Chci to zkusit – svolám soutěž asi na 13.3., to už bude jaro 🙂 . H.

  3. Honzo, 13.3. neeee, jednak budu na horach (deti maji prazdniny, takze logicky zadne jaro jeste nebude) a navic nebudu mit jeste hotovy novy „stroj“ (coz by tak nevadilo, odlital bych to se starym).

  4. Tome, take it easy, já to chci zkusit tady u nás (CL, DC, UL), i když samozřejmě to bude otevřené pro všechny. A ani tomu nebudu říkat soutěž, jen „polétání o čokoládu“. Ale když bude zájem, může to být i kdykoliv a kdekoliv jinde. H.

Komentáře nejsou povoleny.